Milí příznivci PLANETY HUB, srdečně Vás vítám u našeho společného seriálu, k jehož odběru jste se přihlásili. Každé dva týdnyobdržíte krátký článek, ve kterém se pokusím přinést Vám něco navíc ze světa léčivých hub. Něco, co např. nebylo česky publikováno, o čem nechtějí velké firmy moc mluvit, co se píše mezi řádky a nebo jsou to zkušenosti a postřehy, za které jiní museli platit penězi a časem.
Cílem jednotlivých článků není zcela vyčerpávající informace k tématu, spíše je to taková inspirace a nadstavba k obecnému povědomí o houbách. Nechme tedy nyní už úvodu a přejděme k našemu prvnímu tématu.
Tradice užívání léčivých hub má své kořeny zejména v Číně a v Japonsku. V evropském regionu se příliš nerozšířila (vždyť už od středověku jsou houby považovány za něco nečistého a skoro ďábelského). V Evropě se lidé dříve tradičně věnovali bylinkám.
Nejsou však houby svým způsobem také bylinky? Jistě, jsou… Takže zatímco v Asii se moc netrápili oním „ďábelským“ v houbách a věnovali se tomu dobrému v nich, v Evropě i to málo bylo až na výjimky téměř zapomenuto. Proto dnes houboví bylinkáři vypadají ve srovnání s rostlinnými trošku cizorodě a jakoby nově. Buďte však ubezpečeni, že nauka o léčivých houbách má tisíciletou tradici a je z čeho čerpat a kde se učit.
V „západním“ zahraničí se houbovému bylinkaření věnují např. Paul Stamets (USA) a Christopher Hobbs (USA), na akademické půdě se léčivým houbám věnuje např. prof. J.I.Lelley (Německo), v čR měl rozsáhlé znalosti léčivých hub např. bylinář Pavel Váňa (zemřel bohužel v polovině roku 2012). Je až s podivem, že za bývalé ČSSR se léčivými houbami vážně zabývali v 80. letech dr. Semerdžieva a dr. Veselský.
Pro rychlou orientaci v druzích léčivých hub a možnostech jejich užití jsem pro Vás přeložil tabulku z knihy Mycomedicinals od P.Stametse. Naleznete ji v příloze. Některé druhy jsou méně obvyklé a nebo nejsou příliš významné a proto jsem jsem také sestavil podobnou tabulku, která se podrobněji věnuje jen těm nejběžnějším, které lze v ČR koupit, vlastnoručně vypěstovat a nebo najít v přírodě. Tuto tabulku naleznete
na tomto odkazu .
V knize Léčivé houby dříve a nyní (Semerdžieva, Veselský; Academia Praha 1987) se uvádí tradiční, a mnohdy až do středověkusahající užití hub. Někdy je užití z pohledu dnešního poznání úsměvné. Domnívám se však, že krátká exkurze do historie neuškodí.
1. Troudnatec kopytovitý – z choroše se vyjmula vnitřní dužina, rozklepala paličkou na tenké pláty a ty se přikládaly na rány k zastavení krvácení.
2. Ucho jidášovo – jako kloktadlo při krčních a hrtanových chorobách, při hemoroidech.
3. Pýchavka obrovská – vnitřní „moučný“ obsah této houby se požíval jako zásyp na staré a špatně se hojící rány.
4. Hadovka smrdutá – údajně afrodisiakum, v tomto případě spíše „přání otcem myšlenky“ vlivem nápadného tvaru.
5. Rezavec šikmý (čaga) – často používán v Rusku a Pobaltí místo čaje, jako protinádorová prevence se používá dodnes.
6. Březovník obecný – bude předmětem samostatného dílu našeho seriálu. Podobné účinky jako čaga.
7. Žampiony – mírní projevy alergie a ekzému.
8. Čirůvka májovka – snižuje hladinu krevního cukru.
9. Penízovka sametonohá – má potenciál v protinádorové prevenci.
10. Paličkovice nachová, námel – dříve používaný v porodnictví. Námel roste na obilí. Ve středověku se často dostal do mouky a způsoboval hromadné otravy. Pozor – jeden z nejsilnějších přírodních jedů. Ačkoli se vlivem chemizace v zemědělství už moc nevyskytuje, jakoukoli manipulaci s touto houbou přísně zakazuji.
V současnosti se preferuje užívání hub zejména pro zvýšení imunity, snížení cholesterolu a krevního tlaku, jako protinádorová prevence a pro mírnění kožních alergií. Je to zejména proto, že na řadu specifických zdravotních problémů byla nalezena farmaka, která jsou účinnější. Např. máme sterilní obvazy a nemusíme používat plátky z choroše troudnatce, hadovka na potenci je spíše k pousmání atd.
Samozřejmě jsou i tablety na tlak, cholesterol, alergie. Avšak tyto problémy jsou chronické a jejich řešení pomocí přírodních houbových bylinek je žádoucí. Už jen z toho důvodu, že se jedná o látky přírodní, jemné, bez výrazných vedlejších účinků, „ohleduplné“ k uživateli. Samozřejmě nemusím připomínat, že ve vážnějších případech je vhodné konzultovat užití hub s lékařem či léčitelem.
Na závěr zajímavost – v dávných dobách bylo u Arabů zvykem nemocným s krčními záněty foukat do krku „zelený prach“ z plesnivého chleba. Tento zvyk je prý dodnes praktikovaný u beduínů. Nepřipomíná Vám to něco??? Kdo ví a má chuť, může odpovědět 🙂 Komu se odpovídat nechce, může si alespoň pustit
poučné video o léčivých houbách.
S úctou Ing. Vlastimil Šavelka, houbař