Problém všech uměle vytvořených organických molekul spočívá v tom, že byly vytvořeny v laboratořích za pomoci konkrétních technologií, které nemají v přírodě analogii. Neexistuje tedy opak syntézy -degradace(rozebrání molekuly na nejjednodušší součásti)tak, aby se mohli jednotlivé atomy zakomponované v molekule DDT mohly rychle stát součástí jiných molekul v přírodním koloběhu. Jinými slovy-v DNA žádného živého tvora (bakterie, savce aj.)není zakódován protein-enzym připravený na skutečnost, že bude třeba molekulu DDT rozebrat a použít na stavbu jiných látek. V roce 1962 vyšla ve Spojených státech publikace americké bioložky Rachel Carson „ Silent Spring „(Tiché jaro). Tato publikace rozpoutala vlnu ekologického hnutí, na jejímž konci byl zákaz požívání DDT od roku 1972 v USA. Autorka se zamýšlí nad důsledky aplikací celé škály chemických látek do životního prostředí, aniž by byly dobře známy nebo zkoumány jejich účinky na ekologické systémy a lidské zdraví. Od té doby uběhla již řada leta účinky DDT na životní prostředí a lidské zdraví jsou dnes již velmi dobře známy. DDT je látka nerozpustná ve vodě, ale dobře rozpustná v tucích. To předurčuje její osud v přírodě a lidském organismu.
Vzhledem k tomu, že se DDT jako mastná částice „přilepuje“ k jiným částicím, nezasakuje se příliš hluboko do půd a sedimentů. Poločas rozpadu molekuly DDT může být až stovky let (záleží na konkrétních podmínkách-kyselost půdy, přístup slunečního světla k molekule apod.), a proto je třeba počítat s tím, že se DDT nachází v přírodním koloběhu látek. Pro představu postačí fakt, že DDT se běžně vyskytuje v podkožním tuku polárních medvědů na severním pólu, přestože bylo používáno v oblastech, vzdálených tisíce kilometrů.
.jpg)
Každý z nás nese tedy ve svých tukových zásobách minimálně jednu molekulu DDT na milión jiných. To samo o sobě nepředstavuje velké nebezpečí, ovšem musíme si uvědomit, že se jedná pouze o jeden druh toxinů mezi stovkami dalších. DDT a jeho metabolity, zejména DDD a DDE, které jsou pro člověka ještě jedovatější, se vstřebávají do lidského organismu téměř výhradně stravou obsahující tuky- mléčnými výrobky, masem. Hlavním vstřebávacím orgánem je s největší pravděpodobností lymfatický systém střev, méně se vstřebává portální krví do jater. Z krve postupně přechází do jater a svalů, posléze do kůže a jeho cílovým orgánem je tuková tkáň. Poločas rozpadu DDT v tukové tkáni je individuální, průměrně se pohybuje okolo pěti let. Pokud ale stále existuje zdroj DDT, může se jeho množství v tukové tkáni s věkem zvyšovat. Výrazným zdrojem DDT pro kojené děti je mateřské mléko, které vzniká také částečně z tukových zásob matky. Účinek DDT na hmyz je daný paralýzou jeho nervového systému (otevřením buněčných sodíkových kanálů) DDT ovšem působí neurotoxicky také na CNS vyšších organismů. Velké důsledky to má zejména pro vyvíjející se centrální nervovou soustavu dítěte. Takové dítě je pak nesoustředěné, zpracovává hůře zrakové vjemy a může být hyperaktivní. Další toxicita DDT spočívá v narušení hormonální ho systému- organismu si je plete s vlastními, zejména sexuálními hormony. To má vliv na tvorbu sekundárních pohlavních znaků- především v období dospívání. Jelikož nebyl jasně zjištěn přímý vliv na karcinogenezi, ani nebylo prokázáno jako rakovinotvorný promotor, řadí se mezi pravděpodobné karcinogeny, přestože některé studie ukazují spojitosti mezi DDT a rakovinou prsu. Každopádně se DDT v prsu ženy kumuluje kvůli své schopnosti rozpouštět se v tucích.
Obecně platí-čím více tukové tkáně- tím více DDT. Detoxikace DDT a jeho metabolitů je zahrnuta do programu preparátu Joalis Antichemik. Lze vyrobit i speciální preparát-Joalis Antichemik -DDT
