Pan Eduard (55) žil běžným životem do doby, než mu při běžné kontrole lékař naměřil neúměrně vysoký tlak. Pátrání po příčině přineslo výsledek, který doposud sportovně aktivní muž nečekal. Chronické selhání ledvin a doporučení co nejdříve začít s dialýzou. Nyní Eduard využívá domácí dialýzu, díky níž je jeho život téměř stejně kvalitní jako předtím.
Ledviny „nebolí“
Začalo to úplně běžnou kontrolou u praktického lékaře. Pan Eduard se po přestěhování dostavil na zdravotní kontrolu, kde mu byl zjištěn nezvykle vysoký tlak. Lékař udělal několik vyšetření a zjistil, že panu Eduardovi nepracují ledviny, jak by měly. „Vůbec jsem to nečekal. Do té doby jsem téměř nemarodil, netrápily mě žádné chřipky ani angíny,“ říká. Právě vysoký tlak je jedním z ukazatelů, který může indikovat vážné poškození ledvin. A protože ledviny „nebolí“ postižený většinou nemá vůbec tušení, že v jeho těle je něco v nepořádku. Prvopočátek Eduardových potíží zřejmě nastartovalo onemocnění v 80. letech, kdy během vojenské služby zkolaboval a lékaři mu poté zjistili zánět ledvin doprovázený dalšími komplikacemi. Následná léčba však neprobíhala příliš důsledně a zřejmě v důsledku toho začaly ledviny postupně ztrácet svoji funkci. Trvalo dalších patnáct let, než se rozjel kolotoč vyšetření, jenže to už byly ledviny pana Eduarda velmi poškozené.
Peritoneální dialýza v pohodlí domova
Pana Eduard se zhruba rok a půl léčil u specialisty v nefrologické ambulanci, když se jeho výsledky začaly rapidně zhoršovat. Poté byl poslán na specializované pracoviště nemocnice Na Homolce do předdialyzačního režimu. „Do té doby jsem slyšel pouze o hemodialýze a předpokládalo se, že do tří měsíců s ní začnu,“ uvádí pan Eduard. Na Homolce se ale setkal s paní doktorkou MUDr. Ivanou Jordanov Bílkovou, díky níž se doba, kdy se začalo s dialýzou ledvin, značně oddálila. „Paní doktorka mi upravila medikaci a tím také protáhla předdialyzační dobu o čtyři roky, namísto původních předpokládaných tří měsíců,“ vysvětluje pacient. Zde se také poprvé Eduard seznámil s termínem peritoneální dialýza, které se také jinak říká domácí dialýza. Díky ní Eduard může stále pracovat, hrát svůj oblíbený volejbal nebo cestovat. „Peritoneální dialýza pro mě byla jednoznačná volba. Zvítězila vidina relativní volnosti s minimem omezení a časových ztrát,“ říká Eduard.
Rozhodující verdikt byl šok
Přestože měl Eduard spoustu času si nastudovat informace o peritoneální dialýze a byl na ni připraven, ve chvíli, kdy přišlo ze strany lékařky rozhodnutí nutnosti ledviny dialyzovat a vybrat termín na zavedení katétru (tenká hadička, která se zavádí při peritoneální dialýze do dutiny břišní v krátké celkové anestezii, pozn. red.), byl to pro něj šok. „Do té doby jsem konzumoval velké množství léků a držel speciální dietu, ale to bylo vše. Měl jsem pocit, že s přechodem na dialýzu budu v poloinvalidním režimu, ale vůbec to tak není, funguju úplně stejně dál. Stále hraji volejbal, chodím se bavit s přáteli, pracuji,“ říká dále Eduard, který je na peritoneální dialýze od dubna loňského roku. V případě, že se pacient rozhodne pro peritoneální dialýzu, aktuální kapacita jeho ledvin zůstává často dlouhodobě zachována. „Právě tento argument a také kratší časová náročnost peritoneální dialýzy pro mě byly rozhodující,“ míní pan Eduard.
Tato dialyzační metoda je také šetrnější k cévnímu systému a je tím nejlepším mostem k transplantaci, kdy nová ledvina má vyšší šanci na dobrou adaptaci.
Začátky na domácí dialýze
A jaké byly začátky pana Eduarda na peritoneální dialýze? „Začínal jsem ruční výměnou s menším objemem roztoků, což je pro adaptaci organizmu lepší.“ Při ruční výměně se čistý roztok napustí katétrem do břicha. Ten se poté uzavře a tělo do roztoku uvolňuje odpadní látky, jako jsou kreatinin nebo urea. Roztok naplněný těmito látkami se zhruba po 4 hodinách vypustí. Tento proces se opakuje zhruba 1 – 4 x denně, ale pochopitelně záleží na aktuálním stavu pacienta. Při dialýze je potřeba dodržovat podmínky naprosté čistoty a vše dezinfikovat. Jak říká ale pan Eduard, jde jen o zvyk, dialyzovat se doma se člověk naučí poměrně snadno během jednoho týdne.
Další možností je strojová peritoneální dialýza. Při ní se roztok v břišní dutině vyměňuje pomocí přístroje, takzvaného cycler. Dialýza trvá zpravidla kolem osmi hodin, tedy v noci, kdy pacient spí. Během dne se již dialyzovat nemusí. Přístroj během procedury na pacienta dohlíží a v případě, že by si ve spánku například katétr zalehl, upozorní jej varovným signálem. Právě strojovou domácí dialýzu využívá nyní i pan Eduard. „Zhruba čtyřikrát týdně se dialyzuji manuálně a zbytek strojově. Je to pro mě velmi pohodlné, když jdu například po práci sportovat, tak se kolem jedenácté připojím a do rána jsem zdialyzovaný,“ uvádí pacient.
Velkou výhodou je naprostá volnost v kombinaci těchto dvou technik podle potřeby pacienta. „Ruční výměna má podstatnou výhodu, a to, že je dobře transportovatelná. V podstatě mi na všechno stačí menší příruční zavazadlo. Pokud bych se s sebou chtěl vzít i stroj, jde to, ale musím počítat s dalším zavazadlem velikosti velkého cestovního kufru,“ vypráví Eduard. V případě plánovaného cestování je dokonce pacientovi umožněn zdarma dovoz
dialyzačních roztoků na určené místo.
Moderní medicína a přenos dat přímo k lékaři
Pan Eduard využívá pro peritoneální dialýzu přístroj Claria, který umožňuje přenášet data o průběhu léčby od pacienta do počítače ošetřujícího lékaře. Využívá principu tak zvané telemedicíny. „Dříve jsem musel před návštěvou lékaře vyndat z přístroje paměťovou kartu a tu vzít s sebou, nyní se o přenos dat stará přístroj sám,“ říká Eduard. Výhodou přístroje Claria s platformou Sharesource pro přenos dat je i možnost upravit léčbu na dálku poté, co lékař došlá data z přístroje vyhodnotí.
Lékaři však upozorňují na skutečnost, že i když se data odesílají do jejich počítačů každý den, svůj momentální stav zná nejlépe pacient sám, a pokud má jakékoliv pochybnosti o průběhu léčby nebo se u něj objeví nežádoucí účinky, je na něm, aby kontaktoval svého ošetřujícího lékaře, případně help linku pro pacienty na peritoneální dialýze.
Život pana Eduarda díky peritoneální dialýze probíhá na velmi kvalitní úrovni. Nejen, že je tento způsob šetrnější k jeho ledvinám, změnily se i podmínky speciální diety, která už není tak přísná a je možné při ní i přijímat vyšší podíl bílkovin, jež aktivnímu sportovci pomáhají ke snadnější regeneraci svalstva. „Peritoneální dialýzu bych za sebe jednoznačně doporučil. Myslím si, že by se mělo zvýšit povědomí o této možnosti, která mnohým pacientům může pomoci žít téměř plnohodnotný život jako dříve. Výhodu vidím i v užívání pro seniory nebo děti,“ uzavírá Eduard.
