Radou, jak z tohoto podivuhodného a nekonečného kruhu výdajů a ztrát najít cestu ven, by mohlo být třeba doporučení kompletní změny svého přístupu k životu. Změny svého celoživotního nebo alespoň svého střednědobého dílčího cíle. Přestat se tak urputně hnát za svou vidinou zářné budoucnosti reprezentovanou třeba lepším postavením, úspěšnou kariérou či zajištěním si materiálního luxusu nebo alespoň pohodlného dostatku. Vzepřít se okolnímu společenskému tlaku, který nás tlačí do pozice vidět se očima druhých a nutí nás si myslet, že největším oceněním našich zásluh je závist těch druhých. Těžko bychom asi hledali někoho, kdo by si mohl myslet, že by takto radikální změna našich životních cílů nemohla opravdu fungovat. Koneckonců by bylo divné, kdyby se tolik celosvětově uznávaných osobností a propagátorů této cesty mýlilo. Ale ruku na srdce. Je toto opravdu řešením pro každého z nás?
Pro nás, obyčejné lidi, kteří nemáme tak velkou odvahu, tolik vnitřní síly a odhodlání nebo prostě jen z nějakého jiného důvodu si nemůžeme dovolit takto radikálně měnit své cíle, je tu i jiná, méně kategorická alternativa, jak z tohoto kruhu ven. Nemusíme hned měnit své životní cíle, můžeme změnit jen tu svoji cestu, po které se k těmto cílům ubíráme. Zkusme změnit jen pár “maličkostí” ve svých životech. Maličkostí, které zahájí z počátku jen drobné změny nás samých. Tyto drobné změny se však již za krátký čas snadno přetaví ve změny velké a trvalé. Zkusme třeba při cestě za našimi pracovními povinnostmi vystoupit pouze o jednu jedinou zastávku dřív a trochu se projít. Když nás zase bude bolet “mezi ušima” zkusme si dát místo prášků třeba tinkturu s řimbaby. Místo ranního “startovacího kafe“ si dejme třeba obilnou kávu s guaranou. Připijme si denně “na zdraví” půllitrem čisté, neslazené a neperlivé vody.
A když to bude navíc nějaká harmonizovaná voda, např. pí-voda, můžeme na její obal dokonce klidně napsat fixou něco, co bychom si konkrétně přáli “načepovat” (např. LÁSKA, UVOLNĚNÍ, SOUCÍTĚNÍ, …). Když dostaneme neodolatelnou chuť na něco sladkého, tak hřešme jen něčím bez řepného cukru. Předepišme si 2x denně “minutku” klidu (kamkoliv si jen tak sednout, zavřít oči a jen poslouchat svůj vlastní dech) a jedenkrát denně si naordinujme proceduru “sounáležitosti” (někoho blízkého pohladíme po vlasech a zadíváme se mu na chvilku do jeho očí).
Nečekejme samozřejmě hned zázraky, ale už za pár dní, nejdéle však za týden, budeme sami pozorovat, jak se vše mění k lepšímu. Nejen my ale i naše okolí bude najednou takové jiné, zdravější, barevnější, přátelštější… A když vytrváme … pak sami uvidíme a možná se dočkáme i těch zázraků 🙂
Velkou výhodou této nové cesty je to, že na rozdíl od těch ostatních, nemá nežádoucí vedlejší účinky, je hypoalergenní, nedá se jí předávkovat, je účinná v jakémkoliv množství a protože nevytváří závislost, dá se s ní kdykoliv přestat a pak kdykoliv zase začít a dál pokračovat.
Tak proč s ní nezačít třeba zrovna teď hned? Nemáte v okolí někoho, koho byste mohli pohladit po vlasech a zadívat se mu na chvilku do očí?
Text: Ro+Ro
