Jistě si každý z nás v dětství či mládí od rodičů vyslechl, že se musí dobře učit, aby z něj něco bylo. „Uč se, ať nemusíš dělat rukama!“ Všichni by měli být doktoři, právníci a nakonec nejlépe prezidenti. Spousta mladých lidí se toho chytla a možná i z lenosti se dala na studia. Měli jistotu, že ještě pár let si budou moci užívat a hlavně, že nebudou muset dělat těma rukama. Však to je skoro hanba! Nebo ne? Nikdo už se zřejmě nezamyslel nad tím, že i pekaři, údržbáři a jiní řemeslníci jsou třeba. Že není ostuda být dobrým truhlářem, naopak. Je to umění, šikovné ruce jsou k nezaplacení a věřím, že všichni ti, kteří dnes sedí v kancelářích si alespoň jednou řekli, jestli by tenkrát neudělali lépe, kdyby šli na ten učňák a věnovali se něčemu praktickému a byli svými pány.Já jsem měl to štěstí, že pocházím z rodiny truhláře. U nás se toto řemeslo dědí z generace na generaci a náš vztah k této práci je o to hlubší. A nejen vztah k práci samotné, ale tím, že pracujeme s takovým klenotem jako je dřevo, mám i úzký vztah k přírodě a k jejímu dalšímu bohatství.
Motiv dřeva či dřevo samotné dokáže každý prostor zútulnit a zateplit. Je to velmi příjemný a hojně užívaný materiál a není divu. Hodí se jako doplněk do většiny interiérů a dá se kombinovat téměř s čímkoliv. Luxusní interiéry obohatí dřevo leštěné. Masivní dřevěné parkety vám zase pomohou navodit domáckou atmosféru a teplo rodinného krbu. Dřevo je příroda a člověk spjatý s přírodou nemůže myslet jinak než pozitivně. A vůně dřeva? To je přece nádhera.
Chtěli jsme si s ženou ještě více zpestřit náš dosavadní život, a tak jsme se rozhodli otevřít si restauraci. S tím, že by ji měla na starosti ona s dcerou. Ve spolupráci s ORIGINE INTERIER DESIGN, návrh interiéru restaurace, designový architekt Praha a s paní designérkou Pavlínou Lipkovou jsme se pustili do díla. Velmi jsme se těšili na návrh a realizaci paní designérky. Jedním z hlavních prvků, kterým byl návrh podmíněn, bylo samozřejmě dřevo. Rozhodli jsme ovšem do návrhů svými produkty nezasahovat a nechat vše na paní designérce.
Dřevo, které jsme si přáli, paní Lipková doplnila o další přírodní materiál, kterým je kámen. Na cihlové či betonové zdi už jsem byl v interiérech zvyklý, ale stěnu z kamenů jsem ještě nikde neviděl, pokud tedy nepočítám břidlicové obložení, které v našem interiéru zdobí sloupy. Ale stěna z takovýchto kamenů, to byla pro mne novinka. Mimo kamenů jsou stěny obloženy i přepůlenými, opracovanými a namořenými kládami.
Podlaha byla zvolena samozřejmě dřevěná, ze světlého a odolného dubového dřeva. Z původních dřevin nejlépe snáší změny vlhkosti, je velmi tvrdé a odolné i vůči škůdcům.
Zařízení restaurace není ani moc nápadné, spíš naopak, byla zvolena střídmost, ale interiéru nechyběl ani punc luxusu. Kombinace prošitých křesel z hovězí kůže a masivních stolů v tmavě namořeného, opět dubového dřeva je skvělá, přesně tak jsme si to představovali. Ovšem, to co dodalo interiéru ten pravý šmrnc, je „zlatý koutek“.
Kamenné stěny, v tomto zlatém koutu místnosti, zdobí zlaté, prošité obložení v orientálním duchu. Na to navazuje zlatá lavice s zlato-hnědými polštářky. Obložení a lavici doplňují opět zlaté, prošité židle s opěradly stejného tvaru, jako obložení a s hnědými dřevěnými područkami.
Stůl, z masivního, světlého dřeva, který se zde nachází je ovšem skvost, z toho jsem nadšený nejvíce. Jeho deska není klasická, je vyrobena ze tří opracovaných a přepůlených klád a nohy stolu jsou taktéž z kmenů, zde je ovšem ponechána i kůra. Je to takové královské posezení. Pokud máme rodinné oslavy, tak pouze u tohoto stolu.
Dalšími krásnými prvky jsou bezpochyby lomená zrcadla a malé, barevné orientální lampičky nad velkým jídelním stolem ve „zlatém koutku“. Celému interiéru dodává příjemnou atmosféru podsvícení, které je zabudované v sádrokartonovém podhledu.
Nikdy by mne nenapadlo kombinovat takovéto styly a materiály, ale výsledek je famózní. Jsem moc rád, že jsme si paní designérku přizvali. Truhlářství, stejně jako designérství je umění a my umělci musíme držet při sobě.
