V roce 2008 získal německý vědec Harald zur Hausen Nobelovu cenu za to, že prokázal souvislost infekce děložního čípku lidským papillomavirem a zhoubným bujením. Světová zdravotnická organizace dnes považuje rizikové lidské papillomaviry za kancerogen, tedy faktor, který způsobuje, nebo napomáhá rakovinnému bujení buněk a tím vede k výskytu zhoubných nádorů. Pro snadné pochopení to lze popsat jako rovnici, kde pokud není v děložním čípku papillomavir, nemůže v něm vzniknout zhoubný nádor, tedy alespoň drtivá většina zhoubných nádorů.
Tento příběh se skutečně stal. Jen vám ho chci převyprávět ze suché řeči plné lékařských faktů a holých vět a přenést ho do světa, ve kterém se každý den společně pohybujeme.
Moje kamarádka, kterou jsem roky neviděl, mi jednoho dne zanechala v paměti mobilu několik nepřijatých hovorů. Budeme jí říkat třeba Vanda. Bývali jsme dobří přátelé. Operoval jsem ji, laparoskopicky jsem jí odstranil několik myomů na děloze. Dobře si na to pamatuji. Nestává se, aby si pacient řekl o roční období, ve kterém chce být operován. Přišlo mi to tehdy úsměvné až do chvíle, než mi pověděla, že trpí na astma a různé alergie a nechce se současně zotavovat z operace a ještě při tom bojovat s alergiemi, nejenom těmi sezónními, těmi pylovými.
Když vám přátelé zanechají hned devět nepřijatých hovorů, samozřejmě voláte zpátky hned, jak je to jen možné.
„Vando?“
„To jsem hrozně ráda, že voláš, Petře. Můžu se tě prosím na něco zeptat?“
„Jasně, zvládneme to ve třech minutách? Mám plnou čekárnu pacientek.“
„Hmm…asi ne. Kdy ti můžu zavolat?“
Ten den se moje poradna pro patologii děložního hrdla vlekla. Večer mi Vanda zavolala. Volala ještě před tím, než jsme byli smluveni. A spustila. Stačí člověka jen slyšet, a z jeho hlasu vycítíte, že není v pohodě. Byla prý u svého gynekologa a z cytologie jí vyšlo L-SIL a viry. A že její maminku operovali kdysi pro nádor a ona se bojí, že tak skončí taky.
„Počkej, já ti to přečtu,“ řekla Vanda a začala mi číst lékařskou zprávu do telefonu. Poslední slova hláskovala. Pak se odmlčela a řekla: „To bude vážný…co?“
„Ne zas tak, jak si myslíš,“ řekl jsem a začal odbornou zprávu tlumočit do srozumitelné řeči. Řekl jsem jí, že L-SIL jsou sice přednádorové změny, ale lehkého stupně a zhruba u padesáti sedmi žen ze sta se mohou vrátit do normálního stavu a že ten kolposkop je optický přístroj, vlastně taková lupa, kterou si lékař zvyšuje jistotu, že stěr mluví pravdu.
„A co je to to HPV HR?“
„To jsou papilloma viry. Jsou rizikem, že by se tvůj nález mohl zhoršovat. Jsou tedy rizikem, ale ne rovnítkem. Každý, kdo kouří, také nedostane automaticky nádor plic.“
„Petře, já mám strach.“
Nemohl jsem ji v tom nechat a domluvili jsme se, že přijde do mojí poradny. Když si chcete diagnózu pojistit, neváháte provést biopsii. Jde ji provést ambulantně, je to nebolestivé a ze sotva viditelného vzorku vám patolog sdělí nejspolehlivější diagnózu. Vanda souhlasila. Patolog jen potvrdil, co jsme věděli. Přítomnost lehkých přednádorových změn a virů. U mladých žen, kterým ještě nebylo třicet a obzvláště u takových, které doposud nerodily, můžete zvolit vyčkávací postup a provádět jen kontroly. U většiny z nich nález zmizí, i když to může trvat několik let.
„Cože? Čekat dva roky?“
Stále častěji narazíte na aktivní ženu, která chce věci řešit hned.
„Vando, nech se očkovat. Vytvoříš si protilátky proti viru. S viry, které máš, se už bude muset tvoje tělo nějak vypořádat. Ale ty jsi mladá, takže to bude dobrý. A po očkování se k tobě nové viry nedostanou. Představ si ty svoje nové protilátky jako ochranný štít kolem sebe. Jako v nějaké počítačové hře.“
Viděli jsme se znovu po půl roce. Vanda už byla proočkovaná proti papillomavirům. Udělal jsem jí kolposkopii. Nález přetrvával, alespoň ten optický. Nebudu lhát. Cítil jsem se trapně, když jsem to Vandě sděloval. Přišla ke mně jako ke kamarádovi a odborníkovi a já jí nepomohl. „Víš co? Zkus tohle. Je to na přírodní bázi. Žádná chemie. A výrobce si ověřil účinnost.“ Moje dávná kamarádka odcházela s malou brožurou o přípravku Papilocare. Ale bylo to takové rozpačité rozloučení.
Pak přišla pandemie. Mnoho věcí přestalo fungovat. Provoz poraden a ambulancí se v mnoha nemocnicích zhroutil. Chyběly zdravotní sestry. Buď onemocněly, nebo se dlouho po nemoci zotavovaly. Nebo byly převedeny na jiná oddělení, kde se hasil požár z onemocnění, způsobených pandemickým virem. Vedle sester chyběli i lékaři.
Vandu jsem viděl bezmála po roce. Prodělala si COVID. Naštěstí lehkou formu. Podíval jsem se do její karty na výsledek stěru, který jsme dělali při poslední návštěvě, provedl jsem nové vyšetření kolposkopem.
„Brala jsi Papilocare? Půl roku? Poctivě?“
Kývla.
„Vando?“
Neříkala nic.
„Jsi zdravá. Cytologie i kolposkopický nález je v pořádku.“
Takže happy end. Čas vyprávění skončit. Třeba se mi Vanda někdy ozve jen tak. Když se vám lidi ozvou, aniž by něco potřebovali, je to fajn.
Každý rok se na světě infikuje lidským papillomavirem asi tři sta milionů žen, z toho asi sto milionů žen těmi nejrizikovějšími z nich. Imunita velké části ženské populace dokáže papillomavirus z těla odstranit. Ale potom jsou tu případy, kdy imunitní systém není schopen papillomavirus eliminovat. Takové ženy jsou v ohrožení. Na rozdíl od dřívějších let tu dnes ale máme přípravky, které dokáží imunitní systém v boji proti papillomavirům znatelně podpořit. Jedním z nich je Papilocare.
MUDr. Petr Halada
Papilocare je gel určený k léčbě a prevenci lézí nízkého stupně (L-SIL a ASCUS), způsobené HPV infekcí (lidskými papillomaviry). Před použitím si pozorně přečtěte návod k použití. Další informace naleznete na stránkách www.radygynekologa.cz. Jedná se o zdravotnický prostředek CE 0051.
