Dnes pro vás máme hodně zajímavý životní příběh. Napsala nám paní Marcela z Rychnova nad Kněžnou, která se svěřila se svými peripetiemi v průběhu dvou manželství a také s tím, jak řešila finanční vyrovnání po rozvodech. Možná bude pro někoho z vás článek poučením nebo inspirací – hodně lidí tzv zapomíná na zadní vrátka a to se jim pak mnohdy vymstí. Nyní už ale dejme slovo přímo paní Marcele:
Chtěla bych se vám svěřit se svým životním příběhem (nebo alespoň jeho částí), který ale není nijak růžový. V životě jsem zatím měla docela smůlu na chlapy, a i proto jsem se už dvakrát rozvedla – pokaždé z jiného důvodu, vždy jsem k tomu ale měla vážné důvody, proč ve vztahu dále nepokračovat. Z prvního vztahu jsem se ale alespoň poučila v tom, že společné jmění manželů je důležité a podmínky této smlouvy je třeba přesně a striktně vymezit předem.
Můj první vztah byl docela bouřlivý, brali jsme se ještě hodně mladí
Když jsem si brala svého prvního manžela, byli jsme ještě hodně mladí – oběma nám bylo teprve 20 a brali jsme se po sotva ročním vztahu. Byli jsme ale do sebe strašně zamilovaní, a tak jsme prostě na nic nečekali. Manžel byl na jednu stranu skvělý partner, na druhou stranu to ale byl trochu cholerik a občas to přeháněl s alkoholem. Jednou z věcí, kvůli kterým jsme se často hádali, byly jeho časté SMS půjčky – neuměl totiž s penězi moc hospodařit a hlavně, bral si často nesmyslně předražené úvěry.
Zůstali jsme spolu necelé čtyři roky, ale pak už jsem to prostě nevydržela – manžel chodil domů často opilý, absolutně neuměl vyjít s penězi a hádky tak byly téměř na denním pořádku. Proto jsem jednoho dne požádala o rozvod, a i když s tím manžel původně nesouhlasil, nakonec nás soud rozvedl. To ale není všechno, po rozvodu následně přišly ještě další hádky a velmi nepříjemné tahanice o majetek.
Neměli jsme vůbec sepsané SJM, což se ukázalo jako velká chyba
Dnes už to samozřejmě vím, ale ve svých 20 letech jsem nevěděla, že před svatbou je dobré mít dobře ošetřenou smlouvu o společném jmění manželů. Právě to mi způsobilo velké komplikace, protože po rozvodu jsme ještě několik měsíců řešili co komu patří apod. Alespoň jsem se poučila a nic podobného už se mi stát nemůže.
Napodruhé už jsem byla opatrnější a manželství bylo mnohem klidnější
Moje druhé manželství už bylo naprosto jiné než to první. Zatímco s prvním manželem jsme se seznámili na místní diskotéce, s tím druhým to bylo v zaměstnání – oba jsme totiž pracovali ve stejné firmě. Už jsem byla opatrnější, a tak jsme si se svatbou dali načas a vzali se až po třech letech vztahu. Samozřejmě tentokrát už jsme měli dobře sepsanou smlouvu o SJM (společném jmění manželů), a i když jsem pevně věřila, že tentokrát už to bude láska na celý život, byla jsem přesto velmi opatrná. A dobře jsem udělala.
Protože jsme toužili po vlastním bydlení, požádali jsme si o hypotéku
Můj manžel měl větší a prostornější byt než já, takže jsem se nastěhovala k němu. Ze začátku to bylo fajn, ale přece jenom – měli jsme velmi dobré příjmy a chtěli jsme něco víc. Přáli jsme si bydlet ve velkém domě, a tak jsme se rozhodli, že se podíváme na hypotéky a o nějakou si požádáme. Žít ve velkém domě s vlastní zahrádkou a bazénem byl vždycky můj sen a teď se mi mohl konečně vyplnit.
Výběr byl docela snadný, sjednání už bylo horší – spousta papírování atd.
Samotný výběr vhodné hypotéky byl kupodivu docela jednoduchý – použili jsme totiž srovnávač úvěrů CoolPůjčky.cz, jehož součástí je mimo jiné i přehledné srovnání bankovních i nebankovních hypoték, včetně podrobných recenzí a dalších informací. Mimochodem vybrali jsme si nakonec tu stejnou banku, u níž jsme už oba měli účet.
Přesto nás ale trochu zaskočilo, jak zdlouhavé a komplikované bylo samotné vyřízení hypotéky. Museli jsme doložit nespočet dokladů, dokumentů a potvrzení a bylo vidět, že banka si každého zájemce velmi pečlivě prověřuje. Podstatné ale je, že vše dopadlo dobře, hypotéka nám byla schválena a nám tak spadl kámen ze srdce.
Žili jsme spolu šťastně skoro 10 let, pak ale začaly hádky a přišla i nevěra
Tento vztah už byl mnohem lepší, než ten první. Přece jenom jsme oba byli dospělejší a zralejší, a tak i vztah byl mnohem poklidnější. Byli jsme na tom dobře finančně, takže si nikdo z nás nemusel brát žádné nebankovní ani bankovní půjčky a opravdu jsme si dobře rozuměli.
Takto to trvalo téměř celých deset let, poslední rok našeho manželství už se ale vše začalo pomalu měnit k horšímu. Začali jsme se často hádat (někdy i kvůli úplně malicherným věcem) a vše vyvrcholilo tím, když se mi manžel přiznal k nevěře. Sice šlo jen o jedinou noc (a v tom mu věřím), ale už toho na mě bylo moc. Přestávali jsme si rozumět, navíc s manželovou nevěrou jsem se prostě nebyla schopná vyrovnat – nikdy bych to do něj neřekla.
Svému muži jsem nevěru neodpustila a podala si žádost o rozvod
Nakonec jsem mu tedy oznámila, že se s ním chci rozvést, a kupodivu i on s tím souhlasil (což jsem nečekala, ale alespoň bylo takto všechno mnohem jednodušší). Pozitivní je, že rozvod proběhl naprosto v klidu a bez zbytečných hádek. Prostě jsme se spolu férově domluvili a samotné rozvodové řízení už pak byla více méně jen formalita.
Tentokrát vše proběhlo klidněji, SJM jsme měli dobře ošetřené
V čem byl zásadní rozdíl oproti mému prvnímu rozvodu, to bylo rozdělení majetku. Tentokrát jsme to měli perfektně ošetřené smlouvou o společném jmění manželů, takže vše proběhlo úplně hladce. Vzpomněla jsem si na svůj první rozvod a byl to neskutečný rozdíl – zatímco tehdy jsme se strašně pohádali, tentokrát v podstatě nebylo ani moc co řešit – předmanželská smlouva se prostě vyplatila.
S mužem jsme se naštěstí dokázali domluvit na společném splácení a pronájmu domu
Byla zde ale ještě jedna zásadní věc, kterou bylo potřeba dořešit – doplacení naší hypotéky. Tu jsme měli splacenou zhruba z půlky, takže ještě celá polovina částky nám zbývala. Docela jsem se bála, jak se dohodneme, ale nakonec jsem byla mile překvapená. Manžel souhlasil s mým návrhem, že nejlepším řešením bude, když dům nabídneme k pronájmu a hypotéku tak budeme společně splácet z tohoto příjmu. Ještě jsme museli sehnat vhodného a solventního nájemce (to nám zabralo asi dva měsíce) a počkat na schválení od banky – to bylo prakticky hned.
Dnes už máme vše splaceno, dům je prodaný a tahle otázka vyřešená
V současné době už máme hypotéku kompletně splacenou a tato otázka nás tak už nemusí vůbec trápit. S exmanželem jsme zůstali přáteli a občas si zavoláme, jinak jsme si už každý našel nového partnera. Já už se ale tentokrát do svatby nijak neženu – stačily mi dvě špatné zkušenosti, a tak mi nyní plně vyhovuje žít se svým partnerem jen tak – žádné papíry k tomu nepotřebujeme. Jsem taky moc ráda, že jsem si dokázala vytvořit velkou finanční rezervu – s finančním polštářem se člověku přece jen dýchá lépe a cítí se svobodněji.
