S přibývajícím věkem se stále častěji člověk až nevěřícně přistihne, že mnoho slov a myšlenek, které ho v dětství a dospívání bojácně oslovovaly, nebo naopak lhostejně míjely, tak pojednou tato slova a myšlenky dostávají nový rozměr a nečekaný smysl. Není to tak dávno, kdy jsem mezi ně zařadila spojení – vlastní domov. Určitě si řeknete, že ženy jsou pro tuto dvojici slov tak nějak naprogramované, ale já se musím přiznat, že mi to trvalo poměrně dlouho.
Vše začalo až téměř prozaicky obyčejně. Nějaký čas po svatbě jsme s manželem zdědili tzn. prvorepublikový byt po naší milované babičce. Rozlehlý – v každém pohledu viditelně unavený, naplněný minulým časem i s mými dětskými překvapeními.
Když jsme s manželem procházeli z jedné místnosti do druhé, tak jsem si náhle vzpomněla na slova mého otce. Čas od času mi říkával, že to nejlepší místo na bydlení je to, které si člověk vytvoří srdcem a vlastními rukami. Dnes již čekáme a velmi se těšíme na naše první dítě, a i proto jsme se rozhodli celý byt podstatným způsobem zrekonstruovat. Tohoto malého človíčka chceme přivézt do krásného domova – domova, který si i on zamiluje a bude se do něho celý život rád vracet…
A tak nastal čas úporného hledání. Chtěli jsme mít vedle sebe někoho, kdo tomuto starému bytu vdechne rozměr krásného domova a otevře jej nové rodině. Po delším výběru a posuzování nejen návrhů, ale i hotových realizací, jsme nakonec oslovili bytovou architektku a designéru paní Pavlínu Lipkovou ze společnosti ORIGINE INTERIER DESIGN, návrhy interiérů domů, dizajnový nábytek Brno.
Velmi často jsme všichni tři seděli nad všemi těmi nápady a skicami. Dlouho jsme společně debatovali, namítali, vyslovovali argumenty a nalézali první shodu. Postupně, krok za krokem se nám otevíral finální návrh, který začal odpovídat prvním, byť v té době ještě téměř nevýrazným a nejasným představám.
Přitom jsme s manželem měli již dávno vysněný obraz našeho domova – bytu. Měl být světlý, prosluněný, plný čerstvého vzduchu a nenucené elegance. V těchto chvílích si často vzpomínám na babičku a její krásnou osobnost. Po smrti svého manžela se v těchto vysokých pokojích bezmála ztrácela, aby se ale vždy tiše objevila – drobná, vonící kávou, mentolem a s krajkou na límci černých šatů. Smála se jako když měkce prší, ale za dvojitými okny byl tento déšť sotva slyšet. Byla zkrátka mým druhým domovem na druhém konci města. Nyní již vím, že jsem vlastně chtěla právě takový domov – jako byly její půvabné úsměvy, příjemné vůně a elegantní šaty.
Nechtěli jsme však samozřejmě byt-konzervu, ve kterém se bude pouze vzpomínat. Měl mít v sobě dostatek vnitřní energie, aby se dal lehce přizpůsobit detailu, rodině a všemu, k čemu nás čas a osud vyzve a co nás čeká. Logicky jsme proto hledali jednoduchost a úspornost ve vybavení.
Byt po babičce vždy měl a má jednu výjimečnou a nenahraditelnou přednost. Disponuje krásnou polohou v klidné části města a zároveň nabízí úchvatný pohled do stále upraveného svažitého parku s jeho romantickými zákoutími. Jako dítě jsem se doslova nemohla nabažit nedělního ranního ticha, které měkce obepínalo okolí domu. S rodiči jsem sice trávila neděle na venkově, ale i venkov býval přeplněný pracovním ruchem sousedů, motorizovaných rybářů či zatoulané drůbeže.
Paní Lipková ten kruh mého dětského klidu a míru ničím nenarušila. Navrhla nám však pozměnit dispozici některých místností tak, abychom si do sytosti mohli užívat okolní přírody a přitom dostat do pokojů ještě více světla.
Rekonstrukci jsme proto museli odstartovat stavebním hlukem i s příděly štiplavého prachu. Vybourali jsme příčku oddělující kuchyňskou komoru s někdejším babiččiným zázemím. Náhle jsme tak získali skvělý prostor pro nádherný dětský pokoj našeho vytouženého drobečka. Byl to v každém směru vynikající nápad.
S manželem jsme totiž, již dlouho předtím, zvažovali, kde by v bytě mohlo naše dítě mít ty nejlepší podmínky. Nabízela se celá řada možností, ale jako nezkušení rodiče jsme všechny objevované eventuality zatěžovali „nánosy“ nejistot, pochybností až černých úvah. Díky nadhledu a odborným radám paní Lipkové se zcela náhle vynořilo nečekaně parádní řešení, kterému jsme s vděčností nesmírně rádi podlehli.
Naštěstí obývací pokoj ani ložnice si už nevyžadovaly takových dramatických zásahů, proto stačilo pouze několik menších stavebních úprav. Bylo zejména nutné zrenovovat všechny stropní podhledy a částečně i podlahy.
Je patrné, že všechny doplňky a detaily našeho vysněného bytu mají bílou barvu nebo její světlé odstíny. Tento „druh nepraktičnosti“ mě před i po dobu rekonstrukce dlouho a vydatně pronásledoval. Z mnoha stran jsem poslouchala množství argumentů proč se světlým či dokonce bílým barvám obloukem raději vyhnout. Maminka, manžel, kamarádky s dětmi, blízcí kolegové. Jistě, znělo to přesvědčivě. Světlá barva byla a je lapačem prachu, dítě ti to všechno ušpiní a „umatlá,“ a časem budeš mít místo bílé barvy pouze šedivou až černou – čeká tě neustálé věčné čištění a nikdy nekončící únavná práce.
Dobře, to vše uznávám, ale znáte přece ten neodbytný pocit touhy, která člověka ovládá a nedá mu téměř dýchat. Již od dívčích let jsem měla před očima svoji vlastní rodinu a můj vysněný byt. Všechno v něm mělo být čisté, elegantní a harmonické. Všechno mělo dýchat pouze a jen světlými tóny. A to jsem jednoduše nedokázala odevzdat pouhým vzpomínkám.
Právě proto jsem přece jen nakonec všechny o své dívčí pravdě přesvědčila, i když přiznávám, že mi paní Lipková tajně držela palce a dělala mi milého strážného anděla. Jedním z velmi dobrých řešení, jak učinit otázkám praktičnosti zadost, jsou omyvatelné potahy na sedačce a křeslech. Dnes je náš byt prozářený nejen měkkým slunečním světlem z tiché ulice, ale rovněž tak světlými tóny vyskytující se v celém interiéru.
Ve všech místnostech jsme se rozhodli položit nové podlahy, ale v ložnici jsme původní parkety ponechali. Jsou ovšem, ale důkladně přebroušené a přelakované. Paní designérka nám nabídla několik zajímavých konceptů řešení ložnice, z kterých nás nejvíce oslovila varianta s elektrickým krbem.
Je pravdou, že většinu času trávíme u skutečného krbu v obýváku, ale ten v ložnici začínáme využívat stále častěji. Právě krbová kachlová kamna v obýváku jsou původní – nějakou šťastnou náhodou u nich zůstal zachován původní mramorový obklad a získali jsme tak nečekanou a cennou inspiraci. Proto jsme podlahu obývacího pokoje ladili do stejného barevného odstínu mramorového kamene.
Práce a výsledky rekonstrukce interiéru od paní Lipkové jsou pro nás zcela úžasné. Sluncem rozzářený dětský pokojíček je opravdu nádherný a nemůžeme se dočkat našeho prvního děťátka. Při pohledu na finále této skvělé rekonstrukce, na to původní splynutí nábytku a doplňků, ani naši přátelé a blízcí nešetřili slovy uznání. Já si však večer v duchu představovala svoji babičku a její tichý úsměv. Pevně věřím, že by byla se vším, co jsme udělali velice spokojená – vždyť tolik přece milovala čisté a elegantní věci. Ale určitě by jí nadchly světlé tóny v jejím-našem bytě, které ho zcela nezměnily, ale pouze krásně přeměnily.