Ze svého šuplíku v šatníku vytáhneme pohodlném spodní prádlo, které nám dobře sedí a je vyrobeno z příjemného materiálu, takže nás nikde netlačí ani neškrábe. V dřívějších dobách ale takové pohodlí nebylo samozřejmostí.
Jen pruh látky
Spodní prádla ve smyslu, v jakém ho známe dnes, bylo původně svrchním oděvem. Na mnoha místech kontinentu chodili lidé nazí a nějak je to neomezovalo, však i dnes existuje stále mnoho kmenů, kde oblečení není nutností. Různé pruhy látky a kožešin omotané okolo beder sloužily především jako ochrana před chladem a zraněním. Snad nejstarší kus spodního prádla byl nalezeno u Otzi, známé mumii člověka, který žil někde kolem roku 3400 až 3100 před naším letopočtem. Jednalo se jen o pás kožešiny připevněný páskem, takže sloužil obdobně jako bederní roušky v Egyptě a Římě. Tam mají teplé podnebí, a tedy nebylo žádné další prádlo potřeba.
Doba zkracování
Zlom nastal ve středověku, kdy se lidé začali více zahalovat a ukrývat před pohledy ostatních a také se dostala ke slovu móda. Pánské spodní prádlo bylo stále celkem pohodlné, jednalo se především o dlouhé spodky do půli lýtek. U žen to však bylo horší, šněrovačky a upnuté korzety omezovaly v pohybu a znesnadňovaly dýchání a rozhodně se nedaly považovat za pohodlné. U dámského spodního prádla přineslo úlevu a pohodlí teprve 20. století. To by se dalo označit také za období pokusů a omylů. Na jeho začátku se zahalovalo naprosto vše, aby nebyl vidět ani centimetr kůže, ale jednalo se spíše o slepou módní uličku. Pak přišlo zkracování a prádlo začalo pomalu vypadat tak jako dnes. To dámské se rozdělilo na kalhotky a podprsenku, u mužů se začaly nosit pohodlné trenýrky s krátkými nohavicemi a volným střihem. Ve dvacátých letech jim byl přidán široký pás, inspirovaný úpravou pro boxery, a vznikly dnes tolik oblíbené boxerky s upnutými nohavičkami.
Především sportovci pak pod oděv volili také slipy, jakousi verzi boxerek bez nohaviček, která kopíruje tělo, obepíná ho ani nijak tak nepřekáží v pohybu. Dnes patří i slipy mezi oblíbené střihy.
