Do vzduchu se v rodinných domech při různých aktivitách jako je praní, vaření, sušení prádla, dostává vlhkost, jejíž následky mohou negativně ovlivňovat zdraví jedince. „Správné zásady větrání a znalost typů větrání jsou základním pilířem pro dosažení optimálního vnitřního klimatu,“ připomíná Ing. Pavel Zemene, PhD, předseda Sdružení EPS ČR.
U starších domů probíhá větrání nekontrolovatelně a přirozeně – samovolnou infiltrací netěsnostmi oken a dveří. U starých oken je výměna zpravidla větší než je třeba, a nová okna nebo okna kvalitně zatěsněná naopak požadovanou hodnotu výměny vzduchu tímto způsobem často nezajistí. Řešením je mít zatěsněná okna a potřebnou výměnu vzduchu zajistit pravidelným otevřením oken (nejlépe je otevřít okna na různých světových stranách budovy a větrat průvanem po dobu 2-3 minut každé 3 hodiny).
Větrat je nutné intenzivně a v pravidelných intervalech
Budova však není schopná odvést přes své zdi více než 3 % vlhkosti. Pokud se navíc zateplí, nebude to mít prakticky žádný vliv na výměnu vzduchu uvnitř. Ač někteří lidé tvrdí, že jejich dům po zateplení přestal „dýchat“, není to způsobeno samotným materiálem použitým na zateplení, nýbrž použitím nových plastových oken, jejichž těsnění je několikanásobně vyšší, než u původních dřevěných. „Z naší praxe víme, že lidé zpravidla v zimních měsících větrají méně, a tím tak narůstá v jejich domácnostech vlhkost a riziko tvorby plísní. Řešení je přitom jednoduché. Postačí větrat krátce, zato v pravidelných intervalech, několikrát denně a při plně otevřených oknech. Používání tzv. větračky je neúčinné, neboť dochází spíše k úniku tepla, ale vzduch v místnosti se nestihne dostatečně vyměnit,“ vysvětluje Pavel Zemene.
Energeticky efektivní větrání okny znamená vyměnit vydýchaný a znečištěný vnitřní vzduch v co nejkratším možném čase za čerstvý vzduch z venku, a tím pokud možno omezit únik tepla. Po opětovném uzavření oken v zimě se vnitřní vzduch rychle ohřeje od teplých stěn. Vzduch má totiž velmi malou kapacitu. V případě příliš dlouho trvajícího větrání dochází k ochlazení vnitřních povrchů budovy, a následně je nutné znovu tyto konstrukce ohřát, což je další drahá energie navíc. Pravidelné větrání místností vyžaduje přítomnost a pozornost obyvatel; při dnešním způsobu života jej však nelze často v dostatečném rozsahu realizovat. Hygrometr na vnitřní straně obvodové zdi signalizuje uživatelům bytu, když vlhkost vzduchu v zimě dosáhne kritických hodnot. Ve středu místnosti nebo na vnitřních stěnách by neměla relativní vlhkost vzduchu klesnou pod 30% a přesáhnout 60 %.
