Dříve měly matky s dětmi velmi monotónní dny, každé ráno snídaně, vaření, procházka, vaření, uklízení, oběd, spaní, žehlení plen a praní další věcí, procházka, vaření.
Když se venku potkaly stejné věkové skupiny, hovor se točil obvykle jen kolem domácnosti a dětí. Dnes je tomu již jinak, existuje mnoho aktivit pro matky s dětmi a je na každé, kolik a jaké činnosti si vybere.
Ať už si vybereme jakoukoliv společnou činnost, nemělo by být naší motivací pouze rozvíjení schopností dítěte v daném oboru, ale především příjemně strávený společný čas. Raději budeme volit pravidelné návštěvy jen jednou či dvakrát týdně než mnoho aktivit, které by nás příliš zahlcovaly. Děti potřebují impulzy a podněty vedoucí k napodobování. Není nutné a ani vhodné neustále pro ně vymýšlet jak, kde a s čím si hrát. Výhodnější pro všechny strany je dopřát dítěti svobodu ve výběru činností, dítě nejraději napodobuje a tím se také nejlépe učí. Pokud nám chce dítě pomáhat, dovolíme mu to tak často a tak moc, jak je to pro nás snesitelné. Tím si vychováváme budoucího pomocníka, umožníme dítěti kontakt přesně takový, jaký potřebuje a hodně ho naučíme. Vyžaduje to však mnoho trpělivosti, proto se na sebe nesmíme zlobit, když už „pomáhání“ nedovolíme. Pak stačí, aby si dítě hrálo v naší blízkosti, i tak vnímá činnost a učí se.
V „A centru“ zabývajícím se vědomou a aktivní přípravou na rodičovství nabízejí cvičení pro matky s dětmi pod názvem Světýlka. „Začínáme již od prvních týdnů věku dítěte,“ řekla mi lektorka a spoluzakladatelka „Áčka“ Hana Škubalová. „Postupně jsme došly k tomu, že cílem není cvičení, ale spíše setkávání ať už maminek s miminky zpočátku nebo větších dětí a maminek později“. „A centrum“ je zaměřené především na těhotné ženy a přípravu na rodičovství, takže na jejich Světýlka obvykle chodí ženy, které centrum již znají z předporodních aktivit, vytváří se skupinka maminek, které si jsou navzájem sympatické a vyměňují si zkušenosti. „Samozřejmě maminky s dětmi přicházejí a odcházejí, ale jádro několika žen vždy zůstává, dokud děti nedosáhnou zhruba věku tří let a pak se skupinka postupně samovolně rozpadá,“ vysvětluje Hanka. Děti okolo tří let již začínají mít jiné zájmy, mnohdy je to mateřská škola, často také jiné aktivity, které jsou již bez přítomných rodičů.
Na Světýlkách děti ani neví, že cvičí. Cvičení probíhá formou her za doprovodu různých říkadel, respektive děti napodobují činnosti řečené v říkadlech. Cvičí již nejmenší miminka. Maminky zpívají či recitují a při tom masírují nebo hladí jmenované části těla, houpou se nebo skáčou na míči s dětmi v náručí, různě s nimi manipulují. Starší děti cvičí napodobováním, nikdo je do ničeho nenutí.
Setkání je vždy rozděleno na několik částí. Nejdříve se pozdravíme, rozehřejeme například tanečkem, potom je samotná náplň, u nejmenších miminek se často povídá, větší batolata už většinou tvoří nebo si na něco hrají či zpívají, následuje relaxace a rozloučení. Už nejmenší děti něco tvoří. Devíti měsíční miminka například mačkají papír a maminka pak z koulí nalepí na papír sněhuláka. Větší děti pak třeba dělají otisky do hlíny, barevné otisky, lepí, stříhají, činnost se vždy váže k ročnímu období. Místo tvoření může být na programu např. Opičí dráha, hry na balónech s písničkami apod. Maminky jsou poučeny, jaká jsou pravidla držení dítěte, aby hra měla co největší efekt z hlediska posilování.
„Světýlka mají svůj rytmus – rozehřátí, vlastní činnost, zklidnění. Děti si na to zvyknou a spolu s příjemnou společností vrstevníků jim rytmus přináší uvolnění a pohodu, jistotu“, zmiňuje lektorka,“díky tomu se zde velice často stává, že dítě udělá významný posun ve vývoji, jako jsou první krůčky, první slovo, první posazení apod.“ Vznikají nová přátelství, většina z nich však nevydrží příliš dlouho, pokud rodiny bydlí příliš daleko od sebe.
Břišní tance a afro tance pro maminky s dětmi, které „Áčko“ rovněž nabízí, jsou určené maminkám s tím, že si děti také přijdou na své a vždy je nějaká část lekce věnována jen jim. Tance jsou pro ženy fyzicky mnohem náročnější a děti tancování velmi baví. „A centrum“ je specifické v tom, že na jakoukoliv aktivitu je možné si přivést děti, i když pro ně aktivita určena není. Děti, které jsou zvyklé hrát si samy v maminčině blízkosti, ji na např. přednášce umožní účastnit se plnohodnotně programu.
Maminka Martina Provazníková navštěvuje se starší holčičkou cvičení v prostorách SK Prosek Praha, kde se nachází typická tělocvična. Dříve mívala mladší miminko v kočárku u vrátnice, kde sladce spinkalo, dnes již většinou mívá devíti měsíční Zuzanku v šátku a pomáhá při tom cvičit tříleté Barunce. Tato aktivita vypadá na pohled již více jako cvičení. Po společném rozehřátí hravým způsobem, což představuje například hra na rybáře nebo běhání maminky spojené s dítětem obručí, následují jednotlivá stanoviště sestavená z cvičebních nářadí a náčiní. Děti obcházejí libovolně stanoviště, maminky jim pomáhají. Zastaví se například u žebřin, po kterých vylezou a sklouznou se po lavičce. Nebo skáčou z výšky do měkkého materiálu. „Byla jsem překvapená rozmanitostí jednotlivých cvičení,“ říká Martina, „téměř rok se nestalo, že by se něco opakovalo!“
Tato organizace pořádá také sezónní akce pro děti všech věkových kategorií. Patří k nim závody na odrážedlech (motorkách pro nejmenší), koloběžkách a kolech na dopravním hřišti v létě, lampionový průvod v listopadu, návštěva hromady čertů, pár andělů a jednoho Mikuláše spojená se zajímavým programem v prosinci, nebo neméně zajímavý karneval v únoru. „Letos bylo vyhlášeno téma Pracovní profese“, usmívá se Martina, „měli to moc hezky vymyšlené. Nejen, že byla tombola, kde každý něco vyhrál, ale jednotlivé cvičební atrakce znázorňovaly jednotlivé profese“. Děti dostaly tzv. Tovaryšský list a do něj získávaly potvrzení z jednotlivých oborů. A tak „musely“ velikou jehlou ušít několik stehů do záclony, zaplést „housku“ z přízí, zúčastnit se hasičského cvičení, zavázat mamince ruku jako zdravotní sestřička a další zajímavosti.
Pravidelné cvičení má pozitivní vliv také na rozvoj řeči. Nejen jemná motorika (používáme ji na manipulaci s drobnými věcmi – šití, kreslení, navlékání apod.) má přímou souvislost s řečí. Navíc na většině organizovaných cvičení se recitují říkadla či zpívají písničky, a i když dítě ještě neumí mluvit, vnímá jejich rytmus, což rozvoj řeči podporuje. Nezapomínejme ještě na sociální výhody kolektivního cvičení. Děti do tří let si sice ještě nehrají často společně, ovšem pravidelné navštěvování dětského kolektivu za přítomnosti maminky, která dodává pocit bezpečí, a při organizované činnosti, kdy se eliminuje možnost, že se děti budou přetahovat o jednu hračku, dává vynikající základ budoucí pro přirozené začlenění do kolektivu.
- každé cvičení by mělo být rozděleno do tří částí – rozehřátí, vlastní činnost, zklidnění
- dávejte dětem pohodlné oblečení, nemusí to být cvičební úbor, důležité je, aby mělo volnost v pohybu
- cvičit se nemá hladový ani s plným žaludkem, vhodná je lehká svačinka asi hodinu před cvičením
- po cvičení se najezte
- nezapomínejte na dostatečný přísun tekutin, zvláště pokud je cvičení fyzicky náročnější
- cvičení musí bavit i maminku, nejen ratolest
- pokud to podmínky dovolí, cvičte raději bez bot – z ortopedického hlediska je to přínosnější
- velká výhoda je, když program na cvičení souvisí s ročním obdobím, různými tradicemi apod., děti dostávají roční rytmus a to je velmi uklidňuje
Co cvičení přináší:
- posilování jednotlivých svalových skupin
- zvyšování pravděpodobnosti správného motorického vývoje
- rozvoj řeči nejen říkadly a písničkami
- posilování vztahu mezi rodičem a dítětem
- budování povědomí o tradicích, pokud to dané cvičení zohledňuje
- týdenní a roční stereotyp, který děti uklidňuje a přináší pocit jistoty
- přirozené začlenění do společnosti
- naučení se novým činnostem, inspirace pro další hry
