Touha po vlastním stylu je vlastně dobře zamaskovaná touha po originalitě. Masová produkce nábytkářských řetězců nám nic neulehčuje. I když je k mání bezpočet tvarově i vzhledově originálních kousků, stejně začneme časem pociťovat znechucení a roztrpčenost nad tím, že ať už své bydlení vybavíme jakkoli, vždycky půjde jen o jinou variaci toho, co mají i všichni ostatní. Tehdy se poprvé přihlásí touha, která nám velí koupit originální nábytek, který by o nás prozradil něco víc, než jen to, že se rádi procházíme po obchoďácích.
Nechceme upoutat za každou cenu
Hledáme-li svůj styl, velice brzy pochopíme, že nejde o to upoutat pozornost k originalitě za každou cenu. Křiklavě nalakovaná jídelní židle v interiéru odvede mnohem horší službu než nábytek z masivu s nenásilně tvarovanými křivkami a liniemi. Chceme přece rozbít obyčejnost a rozvířit vody všednosti, ne si udělat z bytu cirkusáckou maringotku.
Hledáme tak dlouho až nalezneme
Nechceme mít všechno hned, s rozhodnutím si raději dáváme na čas a hledáme tu nejlepší možnost. Víme, co chceme, i kdyby to byl nábytek z teaku a neváháme to hledat. Nakupujeme srdcem a pokud někde narazíme na originální kousek, váháme jen chvíli. Zároveň si ale klademe ty správné otázky ohledně umístění budoucího stolku nebo taburetky. Víme, že o dominantu obýváku se jednoduše zakopávat nesmí, i kdyby byla ze zlata.
Nebojíme se kontrastů
Netrápí nás, že jsme si zrovna vloni zařídili celý byt v minimalistickém stylu. Víme, že eklektismus je módní designový směr a ne nadávka za slovníku. Vyřezávaný stolek z masivu nebo polštář z kozí kůže klidně umístíme vedle supermoderní plazmové TV a libujeme si, jak nevšedně to vypadá. Víme, že nic není problém, když se řídíme svými pocity a láskou k interiéru.