Svatba představuje jeden z nejdůležitějších milníků našeho života. Protože se jedná o významnou událost, je s ní spjata řada tradic, které mají zajistit, aby manželství bylo šťastné a vydrželo navěky. Jenže doba jde neustále dopředu a spolu s ní se proměňují i zvyky – ty staré ustupují do pozadí a nahrazují je nové, modernější, originálnější a osobnější.
Svatební šaty
Tradice bílých svatebních šatů vznikla v roce 1840, kdy si je na svou veselku oblékla královna Viktorie. Od té doby toužily všechny nevěsty vypadat jako ona. V této oblasti zůstávají Češi nebo spíš Češky, stále konzervativní a nové trendy přijímají jen velmi opatrně. Sem tam se sice objeví některá odvážnější dáma, která se nebojí rozvířit vody barevnějšími modely šatů, jedná se však spíš o výjimky. Některé tradice si holt nechceme nechat vzít a bílé svatební šaty patří mezi ně.
Místo obřadu
Zatímco dříve byla klasikou svatba na radnici nebo v kostele, dnes snoubenci stále častěji upřednostňují svatbu venku, ideálně v přírodě. Právě proto si vybírají pro obřad především teplejší měsíce, na pomyslném vrcholu se drží červen a září. Protože se obřad může konat prakticky kdekoli, nevěsta s ženichem mají při výběru zcela volnou ruku. Zahrada, nádvoří zámku, městský park – to všechno jsou dnes zcela běžné lokality. Objevují se však i méně typická místa, jako jsou farmy, statky nebo vinohrady. Tomu se pochopitelně přizpůsobuje i oblečení. Nevěsta si může obléknout méně formální, klidně i krátké svatební šaty, které by v kostele jen těžko „prošly“. Ženichovi zase místo klasického pánského svatebního obleku postačí kalhoty a košile.
Příjmení
Se svatbou se tradičně pojí změna příjmení. Samozřejmostí vždycky bylo, že nevěsta přijme po svatbě to manželovo a připojí k němu koncovku „-ová“. Tímto zvykem vlastně vyjadřovala, že patří svému vyvolenému, doslova, že je jeho vlastnictvím. Jenže v současnosti tuto patriarchální tradici považuje za automatickou stále méně párů. Běžnou praxí se pomalu, ale jistě stává, že žena si nechává své vlastní příjmení, případně přijímá to manželovo, avšak bez přechylování. Někdy dokonce zkombinuje obě tyto varianty a získává příjmení dvě. Ačkoli se spousta věcí mění a nad některými „novotami“ nám zůstává rozum stát, nesmíme zapomínat na to, že to hlavní zůstává stejné. Ať už jsou zvyklosti jakékoli, svatba představuje spojení dvou lidí v jedno, v novou rodinu – bez ohledu na jména.
