Dětství a dospívání bývaly v minulosti symbolem bezstarostnosti. Dnes je realita zcela jiná. Na mladé lidi se ze všech stran valí tlak – být úspěšný, být nejlepší, být krásný, být „dokonalý“ – ideálně hned. Sociální sítě, které měly sbližovat, se mnohdy stávají katalyzátorem úzkostí a srovnávání. Lajky místo přijetí, filtry místo autenticity. Mladí čelí nárokům, které předchozí generace neznaly, a přitom jejich mozek i emoce stále dozrávají. Není divu, že se čím dál častěji potýkají s psychickým vyčerpáním, s úzkostmi či s pocity méněcennosti.
Cesta do izolace
Jenže mluvit o těchto pocitech je těžké. Zvlášť v době, kdy se od dospívajících očekává „tvrdá slupka“ a emoční odolnost. Mnozí se bojí, že budou nepochopeni, zesměšněni, nebo že jejich trápení bude považováno za „pubertální rozmar“. A tak raději mlčí. Jenže mlčení může být past, která vede do naprosté izolace.
Co začíná jako nespavost, ztráta chuti k jídlu nebo náladovost, může rychle přerůst ve vážnější problémy, jako jsou panické ataky, deprese, závislosti na technologiích, poruchy příjmu potravy nebo sebepoškozování. A co je nejnebezpečnější? Čím déle se duševní bolest ignoruje, tím hlubší jizvy zanechává.
Diskrétní pomoc na blízku
Právě v těchto chvílích může pomoci diskrétní a odborná péče. Existují místa, kde se dospívající nemusí bát, že budou souzeni. Centra, kde se pracuje s respektem, empatií a důvěrou. Psychiatrie pro děti, centrum AdiCare s pobočkami v Praze a Brně, klade důraz na komplexní a citlivý přístup k psychice dětí a dospívajících.
Odborníci se zde zaměřují nejen na léčbu, ale především na porozumění. V mnoha případech dokáží pomoci i bez nutnosti podávání antidepresiv, která bývají často přeceňovaným nebo dokonce zneužívaným řešením. Důležitější je vytvořit bezpečný prostor pro celkové uzdravení.
Žádný luxus, nutnost!
Péče o duševní zdraví není luxusem nebo rozmařilostí, jak se někdy traduje zejména mezi starší generací. Je to základ. Stejně jako se staráme o fyzické zdraví, měli bychom věnovat pozornost i duševnímu rozpoložení a emocím, o to více dospívající generace.
Relaxace, pravidelný pohyb, kontakt s přírodou, vyvážený režim a dostatek spánku, to všechno jsou malé kroky k velké rovnováze. Důležité je ale také spolu mluvit a vzájemně si naslouchat. Dát dětem vědět, že nejsou samy, že jejich pocity mají váhu, a že není slabost požádat o pomoc.
