Orosená okna nejsou nic pro mou rodinu

Asi byste o nás řekli, že jsme trochu bláznivá rodina. Oba moji rodiče jsou umělci a já jsem se na uměleckou dráhu dala již na základní škole, kdy jsem vyhrála nějakou mezinárodní soutěž. Téma už si ani nepamatuji, ale máma má ranná dílka uchovává ve starých kufrech na půdě na chatě. Takže, když se naše rodina sejde a například máma upeče slané tyčinky, děda, tedy můj táta, z nich staví hrad nebo most přes sklenku s vínem. Jsme prostě trochu potrhlí, tvůrčí a máme tendenci pořád něco tvořit.

Orosená okna nejsou nic pro mou rodinu

Naše geny podědili i moji dva kluci. Už když dokázali udržet tužku v těch maličkých ručkách, měla jsem radost a viděla v nich budoucí umělce. Jako prťata dokázali vytvořit z přesnídávek a kašiček neuvěřitelné obrazy. Pravda, rozpatlali to všude a plátnem jim bylo vše, co bylo blízko, včetně jejich plného bříška, trička i mého obličeje. V tomhle období mě museli milovat všichni výrobci pracích prášků a čisticích prostředků, protože je přece potřeba mít dostatek volného místa na další úžasné obrazy. Když začali běhat, polepili jsme jim jednu stěnu tabulovou fólií, aby mohli malovat na tuto stěnu. Ani nevíte, jak náročné je malým nadšeným umělcům vysvětlit, že jen na tuto stěnu. Naše dvojčata to na poprvé vzala z gruntu a pomalovala všechny stěny, podlahu, nábytek, prostě všechno. Můj umělecký duch byl rozpolcen. Ale je potřeba dát mladým umělcům hranice. Nu, chvilku to trvalo a neobešlo se to bez křiku a slziček. Ale nakonec kluci pochopili, že malovat všude, nejde.

V tu dobu jsme se rozhodli přestěhovat do domečku po tetě. Trochu jsme jej zrekonstruovali a začátkem podzimu se nastěhovali. Kluci byli nadšení, objevili totiž sklep s velkými okny, která se neustále rosila a oni na orosená okna prstem kreslili domečky, pejsky, ptáčky i sluníčka. Věděli, že tady nadávat nebudu. Navíc přišli na to, že když už nemají kam malovat, počkají pár hodin a mohou kreslit znovu. Byla jsem sice ráda, že si našli nekonečné plátno, ale přece jen mi bylo divné, že se v této místnosti tak rosí okna. Navíc, když jsme vystěhovali s manželem harampádí po tetě, objevili jsme menší plesnivé fleky. Umělec, neumělec, na plíseň jsem pes. A tak jsem svým miláčkům musela sebrat jejich orosená okna. Sklep byl prostě vlhčí a bylo potřeba jednat. Zničit plíseň mě už naučila mamka na chatě. Sprej proti plísni a bylo vyřešeno. Ale co s tou vlhkostí? Trochu jsem popátrala a vyzkoušela jsem Ceresit Stop Vlhkosti. Stačilo jen nainstalovat takovou velkou tabletu, vložit jí do nádoby podle návodu a postavit ji k oknu. Již po pár hodinách se dole v nádobě začala objevovat tekutina. Nebudu vás napínat, docela se to zlepšilo. Okna se rosí už výrazně méně a když tam občas pořádně vyvětráme, je to ještě lepší.

Jsem spokojená, jen moje dvojčata mi to nemohou zapomenout. Ale udělali jsme jim malovací pokojík. Je to takový malý přístěnek, ale na jejich výtvarné řádění jim bude stačit. Stěny i podlahu jsme natřeli tabulovou barvou a koupili jim spoustu kříd. Dostanou ho teď k narozeninám, tak už mi snad odpustí a já budu ráda, že mohou rozvíjet svůj talent do sytosti a náš domov je zdravější a bez plísní.

Radka, Praha

Naše poděkování patří paní Radce, která nám vtipně popsala svůj příběh. Ceresit Stop Vlhkosti na takových místech dokáže efektivně pohlcovat vysokou vzdušnou vlhkost. Když by se ale jednalo o větší problém, například vlhkou zeď způsobenou špatnou izolací, nebude Ceresit dostačovat a je potřeba stavebních úprav. Více na www.stop-vlhkosti.cz

Text byl upraven, fota jsou ilustrační




Zanechte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.