Dřevěné lávky se v poslední době staly symbolem oblíbených japonských zahrad. Skromné můstky ale patří k zahradám odjakživa, jak dokazuje například série Monetových obrazů z Giverny. A přítomnost klenoucích se dřevěných oblouků v panoramatu zahrady už dávno není podmíněna přítomností vody.
Zatímco v japonských zahradách plní lávky funkci spíše praktickou (slouží jako pohodlná cesta přes vodní plochu), evropští architekti často využívají jen jejich neotřelý estetický vzhled. Klidné a příjemné zahradní zákoutí může tvořit i most umístěný mezi vyvýšenými květinovými záhonky nebo lávka přeskakující suché kamenité koryto.
Dřevo se hodí nejlépe
Nejoblíbenějším materiálem pro tvorbu zahradních lávek je bezpochyby dřevo. Nemusí nutně jít o exotické dřeviny (massaranduba, jatoba apod.). Bohatě postačí i domácí druhy, například dub, akát, či snadno opracovatelný smrk, který je při vhodné úpravě povrchu vysoce odolný proti přírodním vlivům. Podle orientální filosofie je navíc smrkové dřevo nositelem životní síly. Umí dodat energii po náročném dni. A kde jinde načerpat nové síly než mezi svěží zahradní zelení?
Estetika vodní zahrady by neměla být narušena masivními konstrukcemi. Zábradlí pro bezpečný přechod přes vodu by mělo být voleno citlivě a s důrazem na detail. Často stačí nejvhodnější cestu jen naznačit. K tomu slouží nízké dekorativní zábradlí nebo sloupky s připevněným lanem. Vymezují prostor lávky, ale vždy neochrání před pádem.
Pokud se v prostoru pohybují děti nebo starší lidé, mělo by se zahrady stát bezpečné zázemí pro radovánky pod otevřeným nebem. V takovém příapdě je vhodnější zvolit pevné dřevěné zábradlí, sloužící zároveň jako madlo pro bezpečný přechod. Po dešti může být dřevo kluzké a zcela tomu nezabrání ani jeho zdrsnění. V blízkosti vodní plochy také snadněji namrzá a pád do studené vody je v zimním období obzvláště nebezpečný.
