Na počátku jsme všichni tři věděli pouze jedno – nechceme být vlastníky restaurace, ani stylové pivnice, natož nějakého gastro-experimentu, který z prvopočátku nadchne každého hosta, ale postupem času pouze, byť distingovaně upadá do nezáživné šedi. S přáteli jsme měli v hlavě úplně jiný, i když trochu neočekávaný cíl. Toužili jsme po skutečné a nefalšované kavárně. Nenechte se mýlit! V žádném případě jsme neplánovali nějaký hybrid ověřené vídeňské tradice nebo něco, co by svědčilo o naší vlastní nerozhodnosti – třeba v podobě mainstreamového prostoru, který se nachází kdesi mezi kavárnou, barem a příležitostní arénou pro televizní sportovní přenosy. V této zásadní otázce jsme nezaváhali ani na okamžik.
Naší kavárnou jsme chtěli především vyjádřit náš společný až vášnivý vztah k přírodě, tlumené nadčasové eleganci a vztah k barevné civilnosti a nenucenosti. Chtěli jsme, aby každý z hostů – v každé chvíli – našel okolo sebe dokonale ztvárněný prostor pro vlastní myšlenky, přátelský nebo milenecký rozhovor. Prostor – ve kterém tiše, rád a pozorně jeden druhého vyslechne, nenápadně mu odpoví a neskáče zbytečně do řeči. Prostě a jednoduše, nechtěli jsme málo, ale chtěli jsme všechno.
Nyní budu zcela upřímný. Osobně jsem si nikdy nepotrpěl na žádné „škatulkování“ a protivně starostlivé řazení do pomyslných „šanonů.“ Živím se už léta focením a tím pádem hodně cestuji, proto téměř všechna roční období trávím mimo ukřičený lidský svět, přesněji řečeno mimo „rozklikanou webovou civilizaci.“ A tak jsem v první chvíli nechápal, když někteří z mých přátel vyslovili památnou větu: „A co kdybychom zkusili tu naší kavárnu vytvořit v eko-stylu?“ Prosím? Zeptal jsem se vzápětí vyjeveně, neboť mne spojení těchto dvou nesourodých slov více než překvapilo. Pokud se mi nechtěli škodolibě do očí vysmát, tak se alespoň pobaveně zatvářili. Znám oba jako své staré prošlapané boty, takže mi bylo hned jasné, že jsem se právě přiznal k neospravedlnitelné mezeře ve vzdělání.
Nezbývalo mě nic jiného, než se postupně „proklikat“ k nějakým rozumným, ale hlavně rychlým a zejména smysluplným odpovědím. A mimochodem, tehdy jsem ještě netušil, že toho moji drazí přátelé o zmíněném eko-stylu zase až tolik nevědí, takže dělali „ramena“ a spíše snaživě překáželi. Ale přátele přece máme od toho, abychom se navzájem podrželi a dokázali se vzájemně zastoupit.
Ale zpět k mému „studiu.“ Především mě nečekaně zarazilo, že eko-styl nikdy neměl a nemá žádného konkrétního autora ani jasně vyhledatelný původ, ale prostě přirozeně vyrostl z každodenních nároků a potřeb – nás uživatelů. To mne vlastně potěšilo, protože nemám rád autority a jejich velmi často normovatelné názory. Jádrem tohoto stylu, které obepíná vrstva za vrstvou, je úzké spojení s přírodou. Eko-styl nám tak nabízí silný kontrast k neustále napjatému a vibrujícímu městskému prostředí, k té šedé a věčně uspěchané realitě lomozu a anonymity. To byla pro mne skvělá zpráva.
Interiér vytvořený v této myšlenkové linii poskytuje dostatek prostoru pro klid, vyváženou atmosféru a dokonce něco jako azyl, pro unavené smysly přítomného člověka. Pro mne bezesporu důležitou informací byla skutečnost, že eko-styl nevystupuje vůči svému okolí agresivně, ale spíše naopak. Prezentuje se výjimečně šetrně, ekologicky a přitom akcentuje rozměr přitažlivosti. Pokud se pro něj člověk rozhodne, je dobře akceptovat zhruba tři základní měřítka.
V první řadě vždy používat hlavně přírodní materiály a to všude tam, kde je to možné. Následně vycházet z přirozené barevné škály a nedávat příliš mnoho prostoru silným barevným akcentům. A do třetice – snažit se v maximální možné míře aplikovat všechny základní přirozené elementy i v použitých dekoracích. To znamená – v každém případě primárně vsadit na dřevo, kámen, květy, vodu a různé druhy nerostů apod.
Přiznávám, že tyto charakteristiky eko-stylu si mne, a to téměř bez zaváhání a velmi rychle získaly a v duchu jsem se již společně s přáteli upřímně těšil. Takže naší mnohaleté – časem a zkouškami prověřené trojce, už nic nebránilo shodnout se na komplexní společné strategii – kavárnu chceme mít zařízenou výlučně v duchu přírody. Super – lehce se to řekne, ale kdo nám s tím vším pomůže? Vždyť já pouze fotím a jinak mám obě ruce „levé,“ Michal je výtečný lékař-internista, no a Petr má k otázkám designu a bytové architektury více než na míle daleko – je totiž vysokoškolským pedagogem a učí fyziku.
Nezbývalo tedy nic jiného, než začít pátrat po skutečném profesionálovi, který nám naše „svaté kavárenské nadšení“ dokáže proměnit na každodenní lákavou realitu. Bylo nám jasné, že hledání odborníka je jedna věc, ale naše roztroušené a nesourodé znalosti o celém tématu je věc druhá… V dnešní době je to nevídané, ale jsme všichni tři perfekcionisté a to byl také důvod, proč jsme si jednoho večera sedli k několika lahvím „červeného“ a začali reálně odstraňovat mezery poznání stavby eko-styl. Zkrátka, ani pro jednoho z nás nebylo dost dobře myslitelné – navrhovat, plánovat resp. chtít něco, co sami známe pouze z několika odkazů na webových stránkách. A tak jsme tedy pili víno, poslouchali tlumený jazz a nořili se hlouběji do světa působivého eko-stylu.
Základem této koncepce bylo a zůstává dřevo, které by mělo být, dle možností všude v prostoru, tedy ve formě nábytku, podlah, oken nebo dveří. Na nábytek se vyžaduje spíše masiv, přičemž se používá převážně buk, borovice, ořech nebo třešeň či mahagon. Přirozeně, sáhnout se dá i po trošce exotiky – po bambusu, ratanu nebo palmě. Ke dřevu od nepaměti patří kámen. Je jedno, zda bude mít podobu obkladu, dlažby nebo dekorace, každopádně by se objevit měl.
Samozřejmostí interiéru jsou přírodní tkaniny – koberce, polštáře, závěsy apod. Pokud chceme v návrzích sáhnout po kovu nebo sklu, tak především v jejich tradiční a nepříliš sofistikované podobě. Na vulgární laciné plasty je třeba raději rychle zapomenout, ale náhradu můžeme celkem dobře nalézt v recyklovaném papíře.
Pro většinu mužů – a nebyli jsme výjimkou – je správná volba barev skutečně nesnadným úkolem, ale v tomto směru poskytuje eko-styl výraznou a vítanou pomoc v samotné přírodě. A proto bychom měli začít stavět spíše na neutrálních tónech a teplých odstínech – hnědé, okrové a béžové. Určitě je ku prospěchu, kombinovat tmavší dřevo s bílými nebo jemně pastelovými barvami. Rovněž lze vsadit na zelenou barvu trávy a listů, používat škálu odstínů vody a zemité tóny půdy, písku a skalisek. Tuto vyváženou harmonii by rozhodně neměl narušit křiklavý a necitlivý detail příliš sytých a výrazných barev.
O dekoracích jsme se nad skleničkou vína dozvěděli, že platí všeobecně zavedená a rozumnými lidmi vyznávaná tradice – méně znamená více – opět v linii přírody a v jejích základních elementech. Takže se vyplatí počítat s keramikou, hlínou, proutím, dřevem nebo vodou ve formě nápadité fontánky, kreativního akvária apod. To samé platí o dekoračních textiliích. Ze zásady by se mělo využít lněných, bavlněných nebo vlněných materiálů. Tlumené barvy a jemný potisk jsou více-méně povinností.
Čím více jsme se o pozadí a genetické výbavě eko-stylu dozvídali, tím více jsme byli sami se sebou spokojeni, či spíše s naší prvotní volbou. Vždy jsme byli přesvědčeni, že naše planeta nebyla stvořena pro využívání, ale pro soužití. Lidé zkrátka jsou součástí přírody stejně tak, jako všechno ostatní – a nemají nikým vystaven bianco šek, který by je opravňoval k domýšlivému opaku! Na těchto základních faktech jsme všichni tři shodli a s první ranní tramvají – mírně „ovíněni“ jsme se rozloučili.
Jak již bylo řečeno výše, zůstávalo nalézt spřízněnou duši, která všechny naše představy a vysněné detaily promění na skutečný prostor s charakterem a přívlastkem EKO. Rozhodili jsme sítě a začali po této duši pátrat. Nakonec se k nám dostal kontakt na společnost ORIGINE INTERIER DESIGN, designový nábytek, návrhy interiérů kaváren Praha a na paní Pavlínu Lipkovou. Předcházeli ji pouze dobré a skvělé reference a letmý pohled na jejich bohaté portfolio nás poměrně rychle přesvědčilo a uklidnilo.
Z velkého množství bytových návrhářů nám tato volba připadala nejlepší i proto, že ženský pohled na otázku interiéru, jsme vždy považovali za přínosný. Navíc, snažit se ženě vyvrátit její přesvědčení a nápady je nesmírně těžké, a tyto „souboje“ každý rozumný muž ponechá v tichosti projít kolem sebe. Bylo to jednomyslné rozhodnutí a prvé setkání nás o správnosti zvoleného kroku plně utvrdilo. Společnou řeč jsme našli velmi rychle – dokonce bez dlouhých úvodních frází o mystickém smyslu a cílech, či ideových konceptech. A tak začal nápad střídat nápad.
Především jsme mezi sebou dohodli neměnné obecně čisté linie a maximální soulad materiálů a formy. V naší kavárně jsme jednoznačně toužili po lehkosti a harmonii v každém detailu, přičemž jsme v prostoru nechtěli vytvářet příliš mnoho kontrastů nebo vizuálních překvapení. Hosté měli získávat pocit klidu, možnost soustředění a harmonii. Jejich osamocené mlčení nemělo nic zásadního rušit, pouze snad neskrývaná radost z atmosféry. Použité barvy měly takto vytvořený soulad podpořit a náležitě vyzdvihnout.
Designérka – paní Lipková dokonale pochopila naše, občas trochu nepřesné a emocemi ovlivněné představy a požadavky, a již v prvních skicách a konceptech navrhovala velmi vydařená a smysluplná řešení. Po pravdě řečeno, těšilo nás to o to více, neboť každé společné posezení se vyznačovalo souzněním a „vznášelo se na jedné vlně.“
Těžištěm celého jejího návrhu byly přírodní a nekontrastní linie, které vytvořily jednotný, harmonií naplněný odstín. Například konkrétně a jasně se to dotklo stolků a židlí. Přesně podle jejího nápadu – jsme jejich konstrukci ponechali v jemném a světlém odstínu přírodního dřeva, ale jejich čalounění přitom dostalo tmavší a vážnější odstín. Tato působivá dualita vytvořila vyvážený jednolitý soulad a dnes pomáhá dotvářet komplexní dojem ze všech přítomných doplňků v místnosti.
Síle a kouzlu přírody se nevyhnula ani podlaha v naší kavárně. Její přírodní vzhled podtrhuje prvotní záměr a akceptované zásady eko-stylu, kterému je prostor podřízen. Například paní Lipková se obdivuhodně zhostila vizuálního pojetí barového pultu – které je srdcem každé kavárny. Navrhla pro nás jednoduchý, spíše prostý celek, který je přitom výsostně sofistikovaný ve svém výsledném zpracování. Místo všedního přístupu, v tomto případě složení jednotlivých poliček – zvolila jejich geometrické seskupení. V první řadě je asi třeba podtrhnout, že toto nápadité složení vůbec nevnímáme jako přeplněné, zároveň však na hosty působí neobyčejně vzdušným a vyrovnaným dojmem. Při posezení u baru, vytváří tmavohnědá barová deska jednolitou hranici, která plynule navazuje od samotného obložení barové stěny až po barovou tabuli s nabízeným menu v kavárně.
Světlehnědé a žluté odstíny zvolené výmalby zůstaly ve vzájemném, ale vyváženém kontrastu a v příjemném napětí. Působí na každého našeho hosta tak, že celý vnímaný prostor nesplývá do jednoho rádoby světlého odstínu a proto nevytváří nežádoucí vizuální fádnost, ale naopak – vše se kolem rozjasní. Štuková výzdoba na stěnách, spolu s využitými podhledy pomohly celý prostor kavárny obohatit o další zajímavé prvky, které v kontextu velmi dobře ladí se zvoleným konceptem designového návrhu.
V těchto chvílích má naše kavárna opět plno, což neříkám proto, abych se dětinsky pochválil. Z nenucených rozhovorů s mnoha zákazníky jsme totiž pochopili, že naši hosté tu zřejmě našli o něco více, než oceňovanou kávu a osobitou atmosféru. Našli zde svůj klidný a vyvážený kousek prostoru pro vlastní mlčení nebo dialog – dle konkrétní nálady a denního přídělu radosti.