Hlavní funkce enterálního nervového systému spočívá v stimulaci svaloviny tlustého střeva, kterou je řízena takzvaná peristaltika neboli postupné pohyby tlustého střeva od slepého střeva směrem ke konečníku. Při poruchách této funkce se setkáváme, buď se zácpami, které jsou způsobeny nedostatečnou střevní peristaltikou, nebo naopak s prudkým a křečovitým stažením střeva, které je charakteristické pro takzvaný dráždivý tračník.(colon irritabile).
Další funkcí enterálního nervového systému je řízení vstřebávání živin z tlustého střeva. Tento nervový systém ovládá mechanismus, který umožňuje vstřebávát živiny a naopak zanechávat ve střevě nepotřebné látky. Při poruše enterálního nervového systému vzniká porucha vstřebávání, a tak se můžeme setkat s tím, že nejsou dobře vstřebávány živočišné bílkoviny. Člověk pak staví málo svalové hmoty, bývá vyhublý nebo může mít poruchu vstřebávání rostlinných tuků. Tím dochází k poruše tukového metabolismu, často k přibývání na váze, k obalování střeva a dalších orgánů viscerálním tukem.
Třetí funkcí enterálního nervového systému je produkce neurotransmiterů. Literatura uvádí, že 80 % jednoho z nejdůležitějších neurotransmiterů- serotoninu je vytvářeno enterálním nervovým systémem. V tomto systému se produkují další neurotransmitery, jejichž hlavní funkce spočívá v přenosu nervových vzruchů, a tedy v přenosu informací mezi jednotlivými nervovými buňkami. Na spojnicích buněk neboli synapsích tyto neuromediátory přenášejí vzruch z buňky na buňku. Neurotransmitery se závažným způsobem podílejí na náladě i dalších emociálních projevech, nedostatek nebo špatné složení neuromediátory serotoninu je typické pro deprese, a i některé další emociální poruchy. Vedle neurotransmiterů pravděpodobně tento systém produkuje i tzv. hormony dobré nálady neboli endorfiny. Většina lidí s depresí má poruchu enterálního nervového systému, a rovněž učebnice psychiatrie uvádějí, že deprese je u pacientů většinou provázena zácpou. To má dopad i na mikrobiální ekosystém ve střevě, při jeho poruše se můžeme setkat s produkcí patologických mikrobiálních toxinů, což má za následek únavu a ovlivňování dalších mozkových funkcí, jakožto i funkcí autonomního a periferního nervového systému.
Enterální nervový systém se skládá ze dvou pletení, obě probíhají v různých vrstvách tlustého střeva, jsou od sebe izolovány a mají tvar punčochy navlečené na tlusté střevo. Přijímají jen velmi málo řídících podnětů z CNS, ale naopak předávají řadu svých vzruchů jednosměrně do mozku, což má za následek právě spojení funkce a prostředí tlustého střeva a mozku. Mozek bývá dobře chráněn proti nadměrnému množství patologických podnětů ze střeva, ale při dlouhodobé poruše dojde k proražení tohoto filtru a nervový systém a centrální nervový systém pak velmi silně reagují na změny střevního prostředí. Pacienti s těmito problémy pak hlásí silné reakce nervového systému na to, co snědí. Obvykle se domnívají, že problém spočívá v nesnášenlivosti potravin, v jejich alergizujících vlastnostech či jiných toxických vlivech. Obecně o tomto nervovém systému lidé nevědí, a tak objasnění těchto pochodů může být velmi významné pro pochopení obtíží, ale zároveň může být i velmi náročné, protože je potřeba vysvětlit také bazální souvislosti. Enterální nervový systém může být toxicky zanesen různými typy toxinů, především ale na něj působí emociální problémy, což je zřejmé již od dětských let, kdy střevo reaguje na úzkosti, strach, vzrušení, radost a jiné emociální podněty.
Významná kombinace preparátu Enternal může být s preparáty Diamino a LiveDren neboť jejich kombinace snižuje dráždivost nervového systému, která je způsobena tzv. excitačními aminokyselinami.
Podrobněji bude vysvětleno v článku o preparátu Diamino. Preparát Enternal můžeme také kombinovat s preparátem ColiDren, protože vedle toxického zatížení enterálního nervového systému bývají toxicky zatížené i další tkáně, tvořící stěnu tlustého střeva. Pro úpravu prostředí střeva doporučuji preparát NoBacter. Preparát Enternal je významným přínosem pro detoxikaci střevních obtíží a obtíží emociálních, především depresí, melancholie, ale i „pouhých“ pocitů menší radosti ze života.
