Z počátku mne skutečně pořádně vytáčelo, když si někteří chlapi v práci nedokázali slušně popovídat a škodolibě si museli do mě často rýpnout – prý či berou nebo či na mne berou… Ovšem, když se den vydařil a ryby krásně braly – byl to parádní pocit. S ženami to, ale bylo o pořádný kus vlasce složitější. Vlastně se ani není čemu divit. Naštěstí, po čase škodolibé dobírání přestalo chlapy bavit a nakonec s tím úplně přestali.
Tím však moje rybářská vášeň neskončila, spíše naopak. A co ženy? Ty jsem s rybami nespojoval, vždyť – ani jedna z žen, které jsem v dospělosti poznal, nedokázala mlčet delší čas než pět minut. Proto si říkám, dvacet sedm let je pro mladého chlapa přiměřená doba, kterou má na ulovení té jediné pravé rybky.
Jsem přesvědčený, že můj milostný život by neměl být a ani nebude předmětem těchto řádků, proto se raději vrátím v čase o pořádný kus a to před samotný začátek. K vodě a rybám, ale hlavně k magicky dýchajícímu tichu na břehu vodní hladiny mne paradoxně nepřivedl nikdo z rodiny, ale můj nejlepší kamarád a jeho děda. Pamatuji si to dosti přesně – byli jsme na prahu puberty a v letních dnech jsme často polehávali na březích řeky Moravy – žádné plány, žádné starosti…
Najednou se kamarád postavil a začal nadšeně kamsi do dáli mávat na obrys nějaké postavy. Právě to odpoledne jsem se dozvěděl, že ryba je také jako rybář a proto s ním mluví i když mlčí, že voda v řece neteče, ale vypráví a tichounce zazvoní pouze tehdy, když je rybě smutno a potřebuje potěšit – to byl děda Kryštof a jeho mokrá poezie.
Pozor – nebylo to ale vše jen o romantice a poezii. Dozvěděl jsem se například, že špíglák nebo naháč je lysý kapr, nebo-li ryba bez šupin, že traverza je silný a pevný rybářský prut, že normálnímu prutu říkají valaška, kláda či bidlo, že „fišla“ je vůbec to nejsprávnější jméno pro každou rybu, že malá ryba je vždy jen a pouze „čudla,“ špendlík nebo potěr a že opravdu velká a kapitální ryba je „trofeják…“ atd. Postupně jsem si tak osvojil nejen skutečné základy rybářské alchymie, ale – alespoň si to dodnes myslím – pochopil jsem, co to ve skutečnosti znamená být mužem s prutem na břehu řeky. Nyní zkusím zopakovat slova dědy Kryštofa : „Pravý rybář je chlap, který stojí na břehu, ale nevidí vodu, ryby a prut s návnadou. Jeho pravým cílem je pochopit, proč je mlčení více než množství zbytečných slov…“
Od těch dob mi řeka povyprávěla mnoho nových příběhů, ryby „zvonily“ někdy více, jindy méně, ale mně každopádně zůstala ta krásná poezie dědy Kryštofa. Bohužel, jeho vnuk a můj nejlepší kamarád odešel pracovat k protinožcům, takže mi rybaření – pohodlně a bez výčitek svědomí – vepsalo na čelo vizitku tichého samotáře. Přesto si myslím, že se mi v životě nic lepšího nemohlo přihodit – i když se asi budu muset vzápětí malinko opravit – koupil jsem si totiž nový byt…
Ten první byt se mi spíše přitrefil a vyskytnul, než-li by se mi cíleně nabízel. Žiji zatím sám, takže byt 1+1 v brněnské části Komín byla vlastně parádní výhra v loterii. Cena přiměřená, slušná dostupnost a velikost bytu tak akorát. Na druhou stranu se vůbec nedalo polemizovat o faktu, že interiér doslova volal po celkové opravě, neboť byl v zuboženém stavu, přesněji řečeno – vypadal přímo hrozně! Tuto skutečnost mi rovněž potvrdili i kamarádi z práce, kteří mi pomáhali s prvními hrubými pracemi. Slíbili, že mi při rekonstrukci také v rámci možností pomohou, ale počáteční plán – ten pravý hlavní nápad a celkový koncept byl nejen nad moje, ale i nad jejich síly… Nezbývala jiná možnost, než „nahodit“ ten správný háček a „chytit“ tu nejlepší adresu mezi zkušenými bytovými designéry.
Řeknu vám, že jsem měl veliké štěstí, neboť kolegyně nedávno – přitom v plném zdraví a pohodě – přežila rekonstrukci bytu, takže mne obratem vyzbrojila prověřeným kontaktem na skvělý tip bytové výtvarnice. Paní Pavlína Lipková ze společnosti ORIGINE INTERIER DESIGN, realizace, návrh interiéru bytu Brno, již při první schůzce bleskově pochopila, co přesně bych ve svém novém, byť doposud hodně zuboženém a neinspirujícím království 1+1 potřeboval…
Mezi prvními otázkami, které mi položila, byl i pokus zjistit, jaké mám koníčky, záliby, co mne ve svém volném čase baví a jak si představuji vybavení svého bytu. Je zcela jasné, že nebylo vcelku o čem se dlouho bavit, protože rybaření je pro mne top srdeční záležitost a proto se paní Lipková dozvěděla, že byt 1+1 v lokalitě Komín zase až taková náhoda nebyla.
Měl jsem totiž představu bydlet nedaleko řeky – den co den tak mít na očích její měnící se břehy a nálady. Tuto zásadní informaci paní designérka dosadila do vzorce, kde byl neměnnou hodnotou rozměr samotného bytu. Určitě, prostor nebyl kdovíjak velký, což mě v podstatě stačilo, ale paní Lipková musela a musí vidět dopředu a navrhovat tak řešení, aby se šetřilo místem a přitom zůstal zachován „čistý“ styl v každé místnosti.
Jen tak pro pořádek – jedno kratičké zastavení. Ten malý byt nedaleko řeky, byl jen jednou částí splněného snu z let dospívání. Jeho hlavní součástí zůstává pevné předsevzetí – jednou vlastnit skutečný nefalšovaný hausbót a žít přímo na vodní hladině, všem rybám a jejich příběhům na dosah.
Záležitost, kterou ovšem bylo třeba řešit ihned, byla celková rekonstrukce a dispoziční přestavba koupelny. Již při první obhlídce mne její mini rozměry poměrně překvapili, pravdou ovšem je, že paneláky metry navíc příliš nehýří, ale samotnou nutnost zásadní změny mi potvrdila i paní Lipková. Neměl jsem vůbec žádnou představu, co se s tím dá vlastně dělat, ale odbornice ani v nejmenším nezaváhala. Navrhla mi – téměř obratem a vlastně na místě – zvětšení rozměrů koupelny tím, že posuneme jednu z příček směrem ke kuchyni, která přece jenom nabízela určitou rezervu.
Posouvání koupelny jsem ještě nezažil, a velmi rád se něčemu podobnému v budoucnosti vyhnu. Ovšem výsledek této inženýrsko-stavbařské anabáze skutečně za to stojí. V dospělejším a svobodnějším prostoru se náhle našel dostatek místa nejen pro velký a pohodlný sprchový kout, ale paní Lipková, jako praktická a zkušená žena, mi navrhla typ pračky, který se do koupelny přesně hodí. Když do ní ráno ještě rozespalý vcházím, občas si uvědomuji, že k velkým změnám mnohdy postačí i několik přesně vyměřených centimetrů.
Paní designérka si ve svém konceptu šikovně a nápaditě poradila s kuchyní, obývákem i ložnicí. Například obývací prostor spojila s ložnicí, čímž ušetřila místo, ale to podstatné je ukryto v dětské hře. No, ve hře – spíše ve vtipném a kreativním nápadu. Celý byt totiž získal podobu lodní kajuty, což mne při prvním sdělení doslova zdvihlo ze židle a oči mě v tom okamžiku určitě zasvítily. Tento nápad si samozřejmě vyžadoval – vymyslet designové doplňky a příslušné odstíny barev při malování tak, aby iluze mé lodní kajuty byla dokonalá.
Výmalba všech ploch v bytě je kombinací bílé a tmavomodré barvy. Právě při zkušebním nanášení modré jsem nevědomky vydechnul a vzápětí vyhrknul, že ta barva mi připomíná odstín vodní hlubiny. Malíř si stále dělal své, i když pozadí mé nadšené věty v něm určitě zanechalo zrnko nejistoty o mýtech a bláznech ve spojení s rybáři.
Nyní trošku pochválím sebe i paní Lipkovou. Sám sebe trošku za domýšlivost – s jakou drzostí a odvahou jsem souhlasil, a paní Lipkovou za výborný nápad a chuť prosadit jej. Jedná se o nevšední tapetu, vytvořenou z kusů natrhaných novin, která je na stěně za kuchyňskou lavicí. Připomíná zčeřenou vodní hladinu, vlny na řece či moři, nebo drsná záda ryby – jednoduše řečeno, všechno to, co vás při vyslovení slova rybaření napadne. Prostě skvělé a praktické, neboť stěna bude odolnější i proti otěru.
V souvislosti s otázkou vlhkosti a vody je třeba se také zmínit o neobvykle kreativním, a pro mne výborným řešením krytů topení. Řemeslně byly uzpůsobené tak, že se na nich dají pohodlně a rychle usušit všechny části mokrého oblečení, které k pořádnému rybaření neodmyslitelně patří. Nic naplat, ženy sice moc mlčet neumí, ale myslí na všechno.
Důkaz? V mém zrekonstruovaném bytě najdete mnoho prvků, které bezprostředně souvisejí s vodou a rybařením. Usmějete se nad originálními světly, které svítí i když jsou „chycené“ v síti. Oceníte praktické klipsy na gumáky pro jejich promyšlené uložení, a rovněž tak i kotevní řetěz, který je přizpůsobený na zavěšení ramínek s oblečením. Jak říkám – všude kam se podíváte je praktičnost sama. Všechny věci mezi sebou komunikují, navzájem se doplňují a výrazným způsobem ulehčují mládenecký život vášnivého rybáře.
Trumfem a kapitálním úlovkem proměněného bytu jsou a zůstanou dveře. Mne by něco podobného ani ve snu nenapadlo, ale ten návrh byl perfektní již od samého začátku. Originální řešení pro originálně ztvárněný byt. Dveře mají ve své středové ose – shora dolů – tři okrouhlá okénka, což již snad ani žádný velký komentář nepotřebuje. Skutečně se podobají dveřím kapitánské kajuty, či dveřím na mém budoucím, super nejlepším hausbótu v dalekém vesmíru a okolí…
Musím s velkou radostí a dávkou pýchy prozradit, že paní Lipková mi navrhla všechen nábytek, který v renovovaném bytě najdete. Mé osobní věci si našly dostatek místa v praktických úložných prostorech na chodbě a vedle postele. Tyto dvě skříně, či skříňky mají téměř nevyčerpatelné zdroje volného místa. Vždyť prakticky každý den do nich něco odkládám a přitom stále vidím nové a další možnosti.
Srdeční záležitostí se pro mne stal speciální, nadčasově vymyšlený stolek ze dřeva, který neprošel žádnými speciálními povrchovými úpravami. Když se ohlásí zima a chladno je nejen mě, rybám, ale i řece – vyrábím na něm všechny ty rybářské speciality, které potom na jaře jen „šoupnu“ do baťohu a tradááá… Neocenitelná je rovněž možnost ukládat si rybářské pruty na háky, které jsou zapuštěny do stěny v obýváku.
Když si to vše nyní zpětně v hlavě promítám, tak díky profesionalitě paní Lipkové mám nejen proměněný byt, ale na dlouhou dobu vyřešeno zázemí pro spokojený život v nejrůznějších detailech. Zde je ještě několik názorných příkladů, abych o tom nemluvil příliš všeobecně. Začínám tedy při vstupu do bytu.
Nevelká předsíň byla kompletně využita i díky třem dřevěným policím. Jejich boční hrany navíc zabezpečují uloženým věcem dostatečnou stabilitu. Na spodní části nejvyšší police byly nainstalovány háčky, kde mám rozvěšeny klíče. Spodní police má na dně skřipce, kam se dají pohodlně uchytit rybářské boty stejně tak, jako vysoká zimní obuv.
Potřeboval jsem rovněž šikovně vyřešit jídelní kout. Dnes v něm sedávám více jak komfortně a spolu se mnou se sem pohodlně vejdou další dvě-tři osoby, což je opravdu skvělé. O topení jsem již mluvil – nápaditý kryt jednak skryl jeho nepěkný vzhled, ale zároveň se stal super místem pro sušení oblečení. Stůl v jídelním koutě dostal navíc tzv. „vzdušnou“ nohu, čímž se ušetřilo spoustu místa.
Celé osvětlení tvoří jedna lišta, která mi dostatečně osvětluje plochu stolu. A ještě sem patří malý a inteligentní zlepšovák. Protože ryby nejen chytám, ale velmi rád si je i připravuji, visí mi pod oknem speciální truhlíky, kde stále rostou čerstvé bylinky. Konec-konců, mnohdy kvalitní ryba na dokonalou přípravu nepotřebuje o mnoho víc, než čerstvý citron, trochu soli a kousíček zázraku á la bylinka.
Ložnice měla pro mne být zároveň i příručním šatníkem, takže tento problém musely vyřešit posuvné dveře, které nezabírají mnoho místa a jsou nanejvýš praktické. A pod postelí mám ještě – pro všechny případy – hlubokou zásuvku pro odložení sezónních oděvů. A ještě něco, světlo v této místnosti je skutečně chyceno do rybářské sítě a stylově sem dokonale zapadá.
Rekonstrukce mého „rybářského“ bytu či mládeneckého azylu skutečně dopadla nad všechna má očekávání. Jednoznačné a velké poděkování patří v první řadě paní Pavlíně Lipkové a ORIGINE INTERIER DESIGN, i když… Nedávno mě napadla taková trošku kacířská myšlenka, zda-li za tím vším nebude přece jenom nějaká ta zlatá rybka! Nemám tušení, zda paní Lipková se také věnuje rybaření, ale tolik skvělých a praktických nápadů, to přece nemůže být jen tak, že? Ale podstatné je, že v novém bytě už mohu v klidu a pohodlném komfortu plánovat budoucí krásné roky v super nejlepším hausbótu v dalekém vesmíru a okolí.