Také se vám to zdá při první reakci nesplnitelné nebo přinejmenším velice obtížné? Přitom na začátku byla úplně obyčejná a jednoduchá představa – mít útulný a zároveň designově krásný domov. Když jsme se do našeho domu na okraji Brna nastěhovali, voněl ještě novotou, ale sliboval to podstatné – místo pro rodinu, spokojený život a trvalý domov pro naše dvě děti.
Nebudu přehánět, ale první měsíce si určitě dokážete živě představit. Hledali jsme se mezi čtyřmi stěnami, zvykali jsme si na jiné, ještě nezažité vstávání, společné obědy, pátrali po nejlepším místě pro boty i zubní kartáčky a uklízeli, přemísťovali a uklízeli a opět znovu přemísťovali… Jistě, není to pravda – ale mnohdy jsme měli pocit, že toto stádium je ještě horší, než práce na hrubé stavbě s gumovými botami na nohou a s vysokými platbami za faktury.
Po několika měsících se, ale vše vždy usadí a přijde čas klidnějšího všedního režimu. Děti spěchaly do školy a my zase do práce, mnohé společné víkendy s přáteli a volný čas bez plánů a omezení. Při této lákavě vypadající rutině se nám do života začala vkrádat otázka, zda je to již všechno. Díky kamarádkám jsem naštěstí objevila jógu, a společně s manželem jsme tak alespoň trošku „přehodili výhybky.“ Bohužel, manžel po necelém týdnu na vlivy jógy rezignoval – při jeho dvou metrech výšky s postavou antického zápasníka toužil po jiné, spíše fyzické zátěži, přesto, že je aktivním fotbalovým trenérem.
Mně se díky józe podařilo – alespoň to tak delší dobu cítím – dojít ke dvěma základním cílům. Nalezla jsem vytoužený azyl před neustálým denním stresem, a to ať již v práci nebo v domácnosti, a začala jsem své tělo a duši vidět novým nepoznaným pohledem. Náhle se pro mne mnohé jakoby zjednodušilo a částečně vysvětlilo. Abyste se nemýlili – nepropadla jsem se do subtilního, tak trochu magického světa mlčenlivého indického jogína a nejsem ani asketickým, dokonale vyrovnaným člověkem, který materiální půvab rozměru života odhodil do kouta – ani jedno ani druhé se v žádném případě nestalo.
Výstižným slovem, které nejlépe vyjadřuje moji intimní, pomalu a trpělivě získávanou radost z jógy je – objevování. Proto nyní zjišťuji, že bojovat proti dlouhé frontě v supermarketu, nebo proti hlouposti majitelů plechových krasavců v páteční zácpě – je z pohledu mé duše nepodstatné a nedůležité. Na druhou stranu objevuji krásu okamžiku, to když se mi podaří být sama v prázdné místnosti a vnímat pouze prostor, svůj dech a myšlenky. V tyto chvíle snadno chápu, že podstatné záležitosti jsou jednoduché a nemusíme si je v životě vynucovat – stačí je pouze vnímat.
Samozřejmě, času neodolává ani tisíce let trvající existence jógy, tím spíše běžné bydlení nebo my sami. Po několika letech jsme si s manželem uvědomili, že by bylo vhodné změnit doma některé věci tak
, aby se stěny přizpůsobily jistým změnám životního rytmu, zájmům každého z členů rodiny a též naším aktivitám ve volném čase. Samozřejmě, že jsem o tom nemluvila otevřeně ani nahlas – to není dobrá a už vůbec ne diplomatická strategie, ale byl zde i ten neodbytný červíček ženské nespokojenosti, který potřebuje – alespoň jednou za čas – vyměnit, přestavět, vymalovat, „vygruntovat“ a zvelebovat…
V něčem to bylo, ale přece jenom jinak. Nečekaně s tím přišel manžel. Prý chce mít doma posilovnu, neboť roky se začínají hlásit i u něho – on je přece bojovník, který se „fyzičky“ nevzdá. Bleskurychle dodal, že i oba naši synové chtějí také na sobě zapracovat.
Takzvaný pokoj pro hosty v přízemí, nebo spíše něco jako naše občasná pracovna v přízemí se stejně vůbec nevyužívá – dáme jí nový impulz, drahoušku, a tím skončil…
V podstatě jsem s jeho názorem souhlasila, i když pouhá představa, že mi budou pod střechou každý den „dunět“ všelijaká železa a skřípat různé kladky či pružiny, mne ani v nejmenším nenadchla. Manžel měl již v hlavě hromadu nápadů, čím vším bude třeba posilovnu vybavit, aby získala potřebné parametry a byla pro tělo smysluplná…
Při pohledu na ta kovová monstra a středověké mučící nástroje mnou prošla tichá radost, že moje jóga nic z tohoto masivního arzenálu nepotřebuje a to přesto, že skutečná jóga dokáže sjednocovat a spojovat individuálně a univerzálně. Mimochodem – mé cvičení – napadlo mne právě v okamžiku, když muž byl zase jednou pořádně protivný, to když jsem mu po návratu z hodiny a v návalu uspokojení povídala o podstatě jógy a mistru Pataňdžalim. Tento vážený a uctívaný učitel již sto let před našim letopočtem, mluvil o józe jako o umění zastavit mysl a ovládnout tělo. Manžel se mne vychutnal tím – že pokud si pamatuje, tak zastavit mysl se mi již párkrát podařilo, i když má spíše dojem, že příčinou byl on sám a jeho neodolatelná přitažlivost – no nic, škoda dalšího mého vyjádření. To je jen pouhá ukázka typického humoru mého zákonitého manžela a úspěšného fotbalového trenéra…
Ať již tak či onak, konečné rozhodnutí padlo a bylo nutné začít uvažovat, jakým způsobem se k proměně nevyužitého prostoru postavíme – aby vznikla nejen účelná a praktická posilovna, ale v širším slova smyslu také zajímavý prostor pro relax, tělesná cvičení i očistu ducha. Kromě společných cvičení s učitelem, jsem totiž měla v úmyslu cvičit jógu pravidelně i doma a nesedět přitom jen v koutě na koberci. Takže z tohoto pohledu proměna jedné místnosti dostatečně velkého domu mi vlastně přišla vhod – neboť jóga existuje na světě již několik tisíc let a nic ji to neubralo na aktuálnosti, spíše naopak. Na našich společných hodinách se například setkávám s dětskou lékařkou, řidičkou tramvaje nebo s manažerkou nadnárodní společnosti, která zabezpečuje téměř polovinu naší domácí ekonomiky.
Dlouhou dobu mne totiž „sváděla“ jiná, poměrně hříšná a opovážlivá myšlenka – nenastal konečně už také ten správný čas udělat něco zásadního s obývacím pokojem? Tato místnost je bezesporu dominantní, světlá a prostorná, neboť v ní naše čtyřčlenná rodina tráví převážnou část volného času, takže by si něco podobného určitě zasloužila. Televize, video hry, rodinné návštěvy, velké oslavy – to vše zažívá a ještě dlouho zažívat bude, takže obývací pokoj spolu s kuchyní skutečně představují srdce našeho domu a celé domácnosti.
V rodinné euforii spojené s příchodem nové posilovny se mi tak podařilo prosadit vzpomínaný a vytoužený restart obýváku a to ještě s jedním, pro mne nečekaným posunem. Muž podpořil oba naše kluky, takže se dohodla koupě top domácího kina – prý, aby evropské fotbalové poháry i počítačové hry dostaly ty správné „grády.“ No nic, hlavně, že obývák dostane nový designový kabát.
Samozřejmě, že si manžel řešil primárně svoji posilovnu a prakticky neuplynul den, aby mi s nadšením nevyprávěl o té vší super výbavě, kterou bude potřeba obstarat – aby přeci byla po ruce ta parádní domácí posilovna. Chtěl, abychom v ní měli prostor pro posilování svalů, kardio-zónu a nějaký ten sprchový kout – přece si nebudeme blokovat koupelnu v poschodí.
Jako ženu mne zaujala především vzpomínaná kardio-zóna, protože vím, že do ní patří zejména různé tranažery. Proto jsem si k vybranému manželovu veslařskému trenažeru a k cyklo-trenažeru, odvážně prosadila svůj běžecký trenažer. Muž měl testosterónové poznámky, že se každý den na tréninku s partou naběhá dost, a pokud chci, můžu se k nim přidat – utnula jsem ho přesně mířenou větou o mé postavě v plavkách, takže obratem jednoznačně hlasoval pro běžecký pás. Řeknu vám, že půlhodinka mírného běhu mi vždy vyhovovala, navíc se krásně doplňuje s jógou, tak proč ne běžecký pás? A tak se přeci jen nakonec seznam ustálil a před námi zůstala závažnější otázka – komu svěříme proměnu obývacího pokoje a vytvoření posilovny?
Jednoho večera jsme nad touto otázkou usilovně přemýšleli, a po delším uvažování se shodli, že amatéři jako my, by se něčím takovým neměli trápit. V první řadě se nejedná o maličkost, neboť v tom “utopíme” dost peněz a zároveň přitom chceme, aby výsledek stál rozhodně za to, a navíc další podobné prostorové manévry neplánujeme. Se smíchem a typicky rýpavým humorem nakonec hlava rodiny rozhodla – já, jako žena a krk rodiny se postarám o organizaci změn v domě a on, jako muž a hlava rodiny to celé zaplatí. Nebyla jsem daleko od menšího trestného činu, ale nakonec mi bylo jasné, že se někdo o to vše postarat musí.
Na webu jsem poměrně dlouho pátrala po firmě, člověku nebo společnosti, která by mne oslovila a nabídla dizajn dle mého gusta. Pravdou je, že jsem jich našla dost a dost, ale zaujaly mne pouze některé. Nakonec, po “bojové poradě” s přítelkyněmi zaznělo jméno ORIGINE INTERIER DESIGN, realizace, návrhy interiérů domů Brno. Projekty, realizace a nápady paní Pavlíny Lipkové mne zaujaly na první pohled. Praktický a ženský pohled, skvělé a vtipné řešení, profesionální přístup a zvládnutá organizace každého projektu… Neměla jsem chuť déle čekat, proto jsem se s paní designérkou obratem spojila. První dojem mne nezklamal – vstřícná, ochotná, příjemná a odbornice ve svém náročném řemesle. Vlastně jsme si “sedly” již při tomto prvním telefonátu.
Zhruba po dvou týdnech jsme se s paní Lipkovou setkali u nás doma na prvním pracovním setkání. Musím na tomto místě opravdu ocenit, že si manžel ve svém nabitém programu našel dostatek času a u stolu seděl společně se mnou.
Rozhovor se nesl v podobném duchu, jako telefonická premiéra – otevřeně a často s humorem jsme si prošli záměr celé rekonstrukce, hovořili o našich zálibách, koníčcích, józe, posilovně a také o dětech. Ukázalo se, že paní Lipková je zkušená odbornice, neboť všechny podstatné skutečnosti si obratem zapisovala. Rozhovor usměrňovala a řídila tak, aby se co nejvíce dozvěděla o našich představách a současně přitom dokázala dobře poradit a odpovídat na množství otázek, které se pochopitelně objevovaly.
Z obývacího pokoje jsme chtěli mít něco jako multifunkční prostor, kde se objeví nejen nové designové nápady, ale každý člen rodiny se zde bude cítit příjemně, pohodlně a spokojeně. Chtěli jsme vytvořit inspirativní místo, kde naši hosté prožijí chvíle, na které budou ještě dlouho vzpomínat. Upřímně musím podotknout, že to pro mne nebyla pouze fráze, neboť odmalička mám vedle sebe ráda příjemné lidi. Vždy mám radost, když se cítí pohodově, smějí se a je jim dobře. Když mám nyní možnost, aby tyto pocity prožívaly s mým malým přispěním – těší mne to dvojnásobně.
První společná konzultace měla velký zlatý hřeb v podobě mého rozzářeného manžela, který rázem pochopil, že jeho vysněná posilovna určitě bude v plné parádě a paní Lipková jeho sen splní. Konečné finále této návštěvy nastalo po několika dnech, kdy nám paní designérka poslala cenovou nabídku k prostudování a k schválení, včetně smlouvy o díle.
Přišla schůzka číslo dvě a s ní i první vizualizace. Paní Lipková nám dodala 3D návrhy obývacího pokoje a posilovny – tyto obrázky si nás zcela získaly a to bez sebemenšího přehánění. Navrhovaná řešení byla harmonická, plná svobody, prostoru a praktických nápadů. Pochopitelně, že manžel ocenil návrh své posilovny, a také přeměna obývacího pokoje zcela splňovala všechny moje tajné představy a důležité parametry prostoru pro rodinu a budoucí hosty. Paní Lipková neponechala nic náhodě a pokoj oblékla do přesně padnoucího designového kabátu.
Fantastické a krásné bylo všechno – mne ovšem uchvátila nejvíce nápaditá práce se dřevem. Obložení, konferenční a příruční stolek z masivního dřeva a to vše v souladu s ostatním nábytkem, sedačkou i kobercem. Výjimečné jsou dvě hluboká křesla tzv. „ušákového“ typu, které doslova lákají sednout si k hořícímu krbu, pít kávu, čaj a hledět francouzským oknem na proměny podzimní přírody. Ze snění mne vytrhnul manžel, to když mi dal vědět, že právě přes internet-banking uhradil polovinu z kalkulované částky. Ok – napadlo mne, a jdeme dále…
Spolu s návrhy jsme měli k dispozici vzorkovnici vytipovaných materiálů, které se mají v našich interiérech použít. Kromě toho jsme od paní Lipkové rovněž dostali seznam všech předmětů, včetně adres obchodů, kde byly zakoupeny. Dle mého skromného názoru si myslím, že přesně takto má vypadat vyvážený servis profesionální firmy.
Proměna obou místností proběhla až neobvykle rychle, čistě a na vysoké úrovni. Kontakty paní designérky na řemeslné firmy byly velmi spolehlivé a jejich pracovníci byli odborníky svých řemesel a svou práci zvládli na kvalitní úrovni. Skutečně se dobře dívalo, když tito profesionálové přidělávali dřevěné obklady nebo instalovali svítidla. Obývací pokoj se změnil k nepoznání a jeho designové vyjádření bylo pro mne naplněním těch nejkrásnějších představ.
A co naše domácí posilovna? Jen co odešli poslední řemeslníci a celý prostor – díky vodě, saponátům a šikovným rukám opět získal kulturní rozměr – manžel a oba naši kluci začali lomozit s četnými železy, rozesmátí od ucha k uchu… Viděla jsem je z venku přes francouzské okno, ale využít běžecký pás se mi jaksi nechtělo, i když mne mladší ze synů velmi přemlouval. Udělala jsem však něco, co mne lákalo mnohem více. Vešla jsem do obýváku, pustila si svoji hudbu a naladila se na jógu. Obklopila mne útulná, nově vytvořená atmosféra plná krásných, ještě nezažitých detailů a designových nápadů. Z venku dopadalo měkké světlo a v mysli se mi rozprostřel klid a šťastný pocit završeného spojení.